Vesmír smutku

Mudr.Ether, Metta, Rajmund: takéto sú fakty: „Sklouznu do snů po mléčné dráze, Xx Xx Xxx Xx trochej trochej daktyl trochej po vlasech pohladím letící kometu, Xxx Xxx Xxx Xxx daktyl daktyl daktyl daktyl pavučinou světel rozvířím saze, Xxxx Xx Xxx Xx trochej (trochej) trochej daktyl trochej žebřík z mlhovin do nebe nám upletu." Xx Xxx Xxxx Xxx trochej daktyl trochej (trochej) daktyl Mudr.Ether: Rytmus nesedí, a to ani približne. To je vo viazanom verši neprijateľné, pokiaľ nie je rytmus prerušovaný zámerne; čo nie je tento prípad. Ale – to nie je nič, čo by sa nedalo naučiť! Ak by som si dovolil kacírsky zásah a vzal si za vzor druhý verš, teda daktyl, mohla by prvá strofa vyzerať asi takto: Proklouznu do snění po mléčné dráze, po vlasech pohladím letící kometu. Vějířem světýlek rozvířím saze, provázek z mlhovin do nebe upletu. Znie to lepšie? Áno, áno, viem, češtinou nijako extra nevládnem; zmastil som to len ako orientačno-inšpiračný príklad. Dalo by sa to rozpitvať hlbšie, ale to by bolo na... nechce sa mi teraz. Ak nezabudnem, zajtra nájdem dajaký pomocný odkaz.