JEDEN DEN VÁLKY-6

Poručík Charles Crawford se proplétal mezi ostnatými dráty, které se nacházely před německým zákopem, přičemž překračoval nehybná nebo svíjející se těla vojáků. Zároveň sledoval, jak pěšáci vnikají do zákopu, v němž začal boj muže proti muži.

 O chvíli později doběhl na předprseň nepřátelského zákopu, v jehož vnitřku spatřil zápasící vojáky. Přímo před ním se v klinči drželi dva muži. Britský pěšák přimáčkl puškou Němce na zadní stěnu zákopu a jiný německý voják se chystal Brita bodnout bodákem. Poručík pohotově na onoho pěšáka zamířil pistoli a stiskl spoušť. Nepřátelský voják vykřikl, cukl sebou, upustil pušku a sesul se. Mezitím britský pěšák pažbou pušky několikrát udeřil Němce do hrudi krku a ten klesl bezvládně na dno zákopu. To už Crawford seskočil a nohama dopadl na dva mrtvé vojáky. Vpravo postřehl německého pěšáka, který lopatkou udeřil do zátylku Brita, jenž zabodl bodák do Němce. Ten přitom bolestně začal řvát a na něho vzápětí dopadlo tělo britského vojáka. Ten, co ho udeřil polní lopatkou, spatřil poručíka a hbitě se sehnul pro pušku, jejíž závěr natáhl. Ve stejný okamžik však Crawford na něho vypálil a přes pozvednutou pravici viděl, jak nepřátelský pěšák ztuhl a s bolestnou grimasou v obličeji padl na tělo Brita.

„Toho jsem sejmul na poslední chvíli,“ proběhlo poručíkovi hlavou. Poté se zadíval za sebe a naskytl se mu pohled na vybíhající německé vojáky ze spojovacího zákopu, s nimiž se okamžitě střetli britští pěšáci.

  Gefreiter Walter Walz provedl puškou prudký pohyb, při němž bodák vnikl do břicha nepřátelského vojáka, který skákal do zákopu. Zasažený muž vykřikl a skácel se na dno zákopu, na němž se začal svíjet za bolestného křiku. Rychle jej přeskočil a stanul před dalším Britem, který zrovna skočil do zákopu a chtěl jej bodnou bodákem. Walz však pouskočil, přičemž horní části pušky udeřil pěšáka do rukou a následným druhým úderem jej zasáhl do obličeje. Nepřátelský voják vykřikl, ztratil rovnováhu a on jej vzápětí bodl bodákem do hrudi, načež se muž po zádech za výkřiku zhroutil. Za ním se nacházel další Brit, který na něho namířil pušku, ale ve stejný okamžik třeskl výstřel od ústí spojovacího zákopu, z něhož vyběhli němečtí vojáci. A nepřátelský pěšák bezvládně klesl.

„Tak to jsem měl štěstí,“ pomyslel si Walz, který se okamžitě zapojil do další krvavé šarvátky.

  Poručík Charles Crawford stál přitisknutý u stěny zákopu, v ruce držel pistoli a postupně vystřílel zbylé náboje. Rychle jí nabil a rozeběhl s ostatními britskými vojáky, co skočili do zákopu, do prostoru, kde zuřil boj mezi pěšáky. Voják před ním vykřikl, rozhodil rukama, dopadl na stěnu zákopu, po níž se svezl a Crawford náhle před sebou uviděl německého vojáka s puškou.

  Gefreiter Walter Walz natáhl závěr pušky a vystřelil na přibližujícího se britského pěšáka, který se za výkřiku zhroutil při stěně zákopu. Za ním běžel další nepřátelský voják s pistolí v ruce. Walz udělal skok, během něhož provedl prudký pohyb s puškou.

 Crawford okamžitě na Němce vypálil a zároveň pocítil prudkou bolest v hrudi způsobenou bodákem. Na podruhé za výkřiku stiskl spoušť, přičemž zároveň začal řvát bolestí i nepřátelský voják. Oba muži zavrávorali, vteřinu si hleděli do očí, načež upustili zbraně, a každý po kroku dozadu se začal sesouvat při stěně zákopu. Oba záhy začali rozestřeně vnímat pohybující se postavy bojujících vojáků a také směsici křiku s hlukem bojem. Vše se jim pak začalo utápět v podivné mlze, která poté přešla ve tmu.

KONEC ŠESTÉ ČÁSTI