Deník kuchařky aneb jak jsem se učila vařit

pátek, 24. května

Koupila jsem si deník. No tedy, spíš takový blok.  Je na něm hrníček, konvička a sušenky. A proč jsem to udělala? Rozhodla jsem se totiž, že začnu vařit. A budu si sem zapisovat své pokusy. Chci mít svůj kuchařský vývoj pěkně zaznamenaný. Až se ze mě stane skvělá kuchařka, budu ho třeba moci vydat i knižně. Nebudu předbíhat.

No, snad se mi při tom vaření nic nestane. Tak, pac a pusu… Ne, to je moc infantilní. Prostě tě deníčku nebudu oslovovat. Nevadí ti to? Pro dnešek končím. Bolí mě ruka. A mám hlad.

sobota, 25. května

Proč se všichni diví, že neumím vařit? Já v tom nic zvláštního nespatřuji.

neděle, 26. května

Závidím své kamarádce. Umí vařit.

pondělí, 27. května

Půjdu do knihkupectví a koupím si kuchařku. Jsem pevně rozhodnuta naučit se umění kuchařskému.

Byla jsem v knihkupectví a koupila si kuchařku. Tu s nejhezčími obrázky.

23:20 prohlížím si ty krásné obrázky. Dostávám hlad.

23:30 začínám si číst postup přípravy krásně vypadajícího jídla.

23:31 vůbec tomu nerozumím, měli by k tomu prodávat i výkladový slovník. Copak vím, jak se utírá do pěny a co znamená podusit? A jak se osmahne cibulka?!

23:35 kašlu na vaření. Jdu spát. Třeba se mi bude zdát o tom, že jsem se pořádně najedla a ráno se neprobudím s pocitem hladu. Kdy jsem dneska jedla naposledy? Jo, o půl 3. Kamarádka mi darovala svačinu.

úterý, 28. května

Vstupuji do kuchyně vyzbrojena kuchařkou a zástěrou (koupila jsem si novou, kytičkovanou, staromódní, dalo by se říci, snad mi to pomůže). Po půl hodině zjišťuji, že mám málo hrnců. Dva jsem připálila, ve dvou vařím a ten malinký kastrůlek se nepočítá. Po další půl hodině. Co budu dělat? Opět po půl hodině. Hm, tak svíčkovou se mi uvařit nepodaří. Měla bych začít s něčím jednodušším. Zítra zkusím rajskou.

18:48 od 18:00 myji nádobí. Zatím mám dva hrnce. Naštěstí jsou to ty připálené. Snad už to půjde rychleji.

19:15 nádobí domyto. Na sporák kašlu. Zítra se do něj pustím. Slibuju.

19:30 asi půjdu spát. Jsem unavená. Mám hlad.

19:45 rozhoduji se, jestli mám nebo nemám jít do večerky pro rohlík a vlašský salát.

19:47 hlad zvítězil. Oblékám se a jdu si pro večeři.

20:15 hm, tak zase nezhubnu. Neměla jsem si těch rohlíků kupovat 5. Zbývá mi už jen jeden. Co budu zítra jíst? Odmítám jít znovu nakupovat.

středa, 29. května

Odpoledne jsem se svěřila kamarádce s mým snem stát se dobrou kuchařkou. Smála se mi půl hodiny. Nechápu, co jí na tom přijde vtipného. Směje se pokaždé, když se jí s tím svěřím. Už jsem jí to totiž říkala asi 58krát. No, však on ji ten smích brzy přejde.

Koupila jsem si další kuchařku. Je pro začátečníky. Konečně něco, čemu rozumím. Zítra opět zkusím vařit.

čtvrtek, 30. května

Zjišťuji, že před každým vařením, by se mělo dojít nakoupit. Ještě že to v té kuchařce píšou. Jdu do obchodu.

V obchodě jsem zjistila, že vlastně nevím, co potřebuji, ale vzala jsem od všeho něco. Snad to bude stačit a něco se z toho bude dát uvařit. Zkusím hned ten první recept. Má jen jednu hvězdičku, což značí, že je nejjednodušší.

Skvělé, zvládla jsem vajíčkovou pomazánku! Zítra zkusím smažená vajíčka. Konečně jsem se dneska pořádně najedla. Na tom vaření opravdu něco bude.

pátek, 31. května

Mám chuť pozvat někoho na večeři. Ale pochybuji o tom, že by se někdo hrnul na smažená vajíčka. No, nevadí. Až zvládnu tuhle kuchařku, vytřu všem zrak obrovskou hostinou.

Dneska se přistěhoval nový soused. Koukala jsem na něj kukátkem, co mám ve dveřích. Ne, deníčku, nejsem blázen nebo nějaký úchyl. Jenom mě zajímá mé bezprostřední okolí. A samozřejmě si chci také ověřit, koho bych eventuelně mohla připravit o život, kdybych zkoušela vařit v papiňáku. A zrovna jeho by bylo škoda. Je pěknej.