Písmák Anděl
Časně zrána vyrazil na strážní hrad. Nechtělo se mu nikam jet, přesto musel, protože dostal zprávu zhradu, že mají problémy. Venku zuřila vánice. Kůň se bořil do čerstvě napadaného sněhu, jelo se mu těžce a postupovali velmi pomalu.
Ples
„Pojď,“ řekl a táhl ji za ruku pryč. Líbilo se jí to. Chtěla ho poslouchat. Byla hodně opilá.
Vražda ve vlaku
Šla si lehnout spocitem, že se toho dne nic zvláštního nestalo, ač byl pátek třináctého. Prý nešťastný den, proletělo jí hlavou. Přikryla se peřinou, ačkoliv byla teplá letní noc, a začala přemýšlet o tom, proč se zrovna tento den považuje za nešťastný. Ale nakonec to vzdala, zavřela oči a snažila se usnout.
Věřte nevěřte + diskuze o maturitním slohu
Byl ponurý den. Alexandra jela vlakem a dívala se na okno. Myslela na život a svou chudobu, na to jak uživí dceru. Byla rozvedená matka, muž jí neplatil.
Záznam v deníčku
Samota mě tíží,
potají si píši
do deníčku záznam:
tajně vzdychám rozkoší,
Kivi
Když jsem se učila
jedla jsem kivi. Kápla mi
z něj kapka na sešit. Kapička
skví se tam zelená. Důkaz
Kdo bral by je zpět
S přeochotou vrhávám se
do věcí nových, bláznivých
s naivní vírou
boje za dobrou věc
Růže
Proč pláče růže
krůpěj po krůpěji
motýl ji křídly hladí
a já se celý chvěji
Óda (?) na matematiku
Matiko, tak složitá jsi.
Matiko čísel plná.
Však bez písmen byla bys v koncích, asi,
jak těžko se mi počítá.
Sen Vánoc
Pohladí hřejivě mozolnou dlaň
postříbří horskou pláň
tma laskavého rozjímání
hlas zvonů volá na pokání
Na vlnách noci...
Naladila jsem noční vlny.
Za oknem prší, poslouchám déšť.
Do toho hrají v rádiu skladby věnované Mozartovi.
Nechápu že všichni spí,
Řeka
Hladila kameny něžnýma rukama,
a přesto skály žrala.
Líně se válela, točila, loudala,
a přesto temně hučela.
Sedět v prosluněné kuchyni
Sedět v prosluněné kuchyni,
chtěla jsem už několik měsíců.
V požitku bránily mi záchvěvy zimy,
nebe plné oblaků.
Když konečně pochopíš matiku...
Je to zázrak. Spočítáno.
Máš to černé na bílém.
A ač nevíš, co ti vyšlo,
víš, že je to úžasné.
Uprostřed tiché noci...
Všude hluboké ticho,
snaha přemýšlet.
Ticho je a ještě větší ticho,
když čas je zproštěn vět.
Co s nesportovci v době plné sportu?
Nádech výdech
předklon záklon
otročina nemožná.
Osobní trenér
Deník kuchařky aneb jak jsem se učila vařit II.
sobota, 1. června
Mohla bych si uvařit něco kobědu. Mám docela hlad. Zkusím smažený sýr.
Krása šeptaných básní
Šeptali básně
za ranního svítání,
v korunách stromů,
v čerstvé zahradě.
Byl jsi první...
Byl jsi první, kdo uchvátil mě,
byl jsi první, kdo toužil po mně.
Byl jsi první, kdo líbal ústa má,
byl jsi první, kdo vznítil srdce mé.
O kráse, kterou je možno najít...
Všichni hledají krásu, avšak naleznou ji jen někteří. A přitom je v obyčejných věcech
. v šumění vody,
. v klidu zátoky,
.
Deník kuchařky aneb jak jsem se učila vařit
pátek, 24. května
Koupila jsem si deník. No tedy, spíš takový blok. Je na něm hrníček, konvička a sušenky.
Noční demence
Jsme nejlepší kamarádky. Na život a na smrt. Milujeme se a nenávidíme. Tedy ta nenávist (alespoň zmé strany) ještě donedávna dost převažovala.