walk downtown

Sice zajímavá a originální slovní spojení, ale naházená bez ladu a skladu, s chatrnou rádobytragickou kostrou. "Promile do žíly" je nonsens, i z básnického hlediska, protože promile v klasickém slova smyslu jsou v krvi teprve poté, co se do žil něco dostane, jsou výsledkem, takže se nám figura krapet zacykluje do sebe. Jiný než klasický smysl u těch promil bohužel nevidím. Báseň je něco jako dred, když je dobře upletená, žádné jednotlivé vlasy se z ní netřepí, každý verš jede s každým, ale tady ti míří každý řádek někam jinam a čtenář se nemá čeho chytit. První tři řádky evokují prostor kdesi mezi stromy a domy, zatímco podlaha je čistě "indoor", abychom se pak s řekami, sluncem, kolejemi a polnostmi přesunuli úplně někam do přírody, a přitom z útržkovité básně zároveň tolik vyplývá neschopnost pohybu a činnosti... to nelze sladit, tyhle dvě věci, resp. ne takhle jednoduše. Taky bacha na klišé a "neautentičnost", o které píše Armand - nelze slovy vytvářet most mezi čtenářem a slovy, která autor přečetl, ale musí se to chytit samého autora - byť jeho zážitky nejsou tak "sexy", jako hranice jeho představivosti ohledně literárního díla.

Zkus si tu báseň zarecitovat nahlas. ... Udělej to hned. Máš? Pak už přesně víš, co v ní nehraje, co je v ní navíc. Nepřehrávej, nepřidávej ani neubírej. Piš za (a ze) sebe. Jinak se celá tvá poesie stane lží. A místo krve, budou jen ty čtyři deci vína, jen slova. Ar.