Konzervace

Širokospektrální vize, v duze oka.

Pod prahem, tam někde mimo vědomí.

Si každej zametá svoje smetí sám.

Do sítě chytám křídlo, který plácá se vzduchem,

v čase, kterej prostoru pozbyl-sype se jak trouchnivý dřevo.

V kotlině po zubu jazykem ohmatávám hranice kráteru.

Všechny se stejně rozlámaly-v mámině krabičce.

A byly mléčný, tavený, laciný, ve sklovině odlitý.

Kývaly se-sem a tam, jenom ne ve větru.

A už se zase dá věšet prádlo ven, provází ho zvuk.

Vlajky na moři, vlhký úhoři a sůl.

To všecko zakonzervovat jako to udělal Piero Manzoni!