78

Klíčové slovo je "pokračovat". "Cesta" je příliš obecná.

StvN, StvN...

Klíčové slovo je cesta, nikoli pokračovat. Jinak já vím, jak je myšleno cesta pokračuje, česky ještě trochu umím, říká se to, ale podle mě to není vhodné do haiku, jlikož cesta jako taková nepokračuje. Může pokračovat cesta ve smyslu výlet nebo pouť, čili putování pokračuje, ale cesta jako silnice spíš ne. Buďme korektní:)

StvN a Houmelesi, to je moje chyba, to vysvětlování, ale tady opravdu není třeba hledat složité řešení. Na tom přece nezáleží, kde jsem to "vymyslela". Že to bylo v kostele. A že "pokračuje cesta", to se stává, když se na chvilku pozastavíme nad něčím na jejím okraji a pak zjistíme, že je třeba jít dál.

StvN, proč by cesta nemohla "pokračovat"? Tady se často mluvilo o klíčovém slově. Tady ho máš. Klíčové slovo k pochopení tohodle haiku. Snad se sem ještě podívá Paulart, aby k tomu sama něco řekla.

U Paulart se vždy mísí dvě věci. Text a jeho vznik. Tyto dvě věci jsou spojeny asociací a jakousi snahou o šifrování. Je snad jasné, že když je předmětem (klíčovým slovem) haiku cesta, nadto cesta, která se táhne k obzoru, tak nikoho nenapadne kostel. Napadne nás cesta, která jestliže pokračuje, je tedy přerušena. Přerušilo ji cosi, co se skrývá za spojením "přibité nohy". Když pominu nesmyslnost spojení "cesta pokračuje", které v haiku vidím nerad, neboť se domnívám, že cesta nepokračuje, určitě ne v tom smyslu, v jakém ji chápe poutník, tak nevidím jednoznačnou spojitost cesty, respektive jejího přerušení, s přibitými nohami. Vidím naopak snahu o psaní na efekt, kterého se zatím Paulart nezbavila. Myslím, že myšlení, které je Paulart vlastní, se hodí lépe pro poesii, nejspíš nějakou surrealistickou. Jinak milá diskuse. Kdybych si tak dobře nepočetl, tak bych nepsal, tak se nezlobte, že jsem se tak rozparádil, nicméně mě uvádí v údiv, jak někteří čtenáři, ba i tvůrci haiku, do interpretací promítají nějaké své pocity nebo vize, přitom text haiku musí být interpretován velice přesně.

Pokud po ní utíká zloduch před spravedlivou rukou zákona, určitě ;)

Jo, to jsem já. Ten člověk (japhy) mě už nezajímá. Nejspíš ho někdo urazil a on dotčeně zmizel. Svět českého haiku ho není hoden :-). On potřebuje takové lidi jako je park nebo Darmo-šlap, co mu mažou med kolem huby a utírají zadek. To já nejsem. Zboro, asfaltka může být i duchovní cestou. To nevíš?

Japhyho neznám, ale jeho stránky, na které mě upozornil můj kámoš Darmo-šlap. Já jen, že to tam chcípá. Naposled tam má haiku od listopadu loňského roku Houmeles, to budeš asi ty, ne?

Ty sis začal s ubohostí. No nic... Jen že Tvůj výklad se vůbec neshoduje, ani trošičku. Ale pokud máš dojem, že asfaltka je to samé jako duchovní cesta, tak si tady klidně alibizuj. Důležité totiž je, že jsi chytrý Ty ;) padám..

Zboro, napsal jsi mi že si svou reakci "můžu strčit za klobouk", tak jsem kontroval tou "hloupostí". Ale význam tohodle haiku, jak ho tu osvětlila Paulart, se shoduje s mým výkladem. Paulart jen napsala, že ho nestvořila na cestě, to je celé. Je jedno, kde haiku napíšeš, klidně můžeš psát o Antarktidě a vůbec tam nebýt. A třeba se ti povede špičkový kousek. Dášeňko, ty znáš japhyho?

Pozdravujte japhyho, haikuisti. Co je u něj nového?

Myslím, že je vhodný čas, Houmelesi, aby si se vyjádřil k té hlouposti.

no vidíš, a díky této diskusi jsem se dozvědela o knížce. Dík :)

Nechci vám do toho mluvit. Všichni jsme omezení a stále se učíme. Tohle haiku vzniklo v kostele, ne na cestě, jak si myslí Houmeles, ale není to ani "náboženská agitka". Četla jsem knihu "Šel jsem však vytrvale", je to deník poutníka a jezuitského kněze Františka Lízny. Doporučuji vám to k přečtení, je to naprosto stroze a oproštěně psané, má to mnoho styčných bodů s Bašóovou "Cestou do vnitrozemí". Pak jsem se modlila v kostele a vzpomněla si na Líznovu úvahu o duchovním poutnictví, kterou nazval: "Kroky, kroky, kroky". Pak jsem viděla ty přibité nohy. No, a napsala jsem to :-).

Vidíš, Tvoje interpretace je vlastně v pojetí haiku logičtější. Já ji neviděl. K textu jsem přistupoval možná chybně s domněním trošku jiné cesty, která, jak píšeš, vychází z mého předsudku. Jistě je to možné, určitě se tomu nebráním. To, co píšeš jsem skutečně neviděl a vidím to až teď, protože jsi mě k tomu dovedl svým pojetím (stejně jako někdo jiný by mě skrze ten samý text třeba mohl dovést jinam), a řekněme, že jsi mě skutečně přesvědčil. Ale co když je všechno jinak. Co když po té cestě nejdeš, je tam jen samotný krucifix (nebo jen přibité nohy, co z něj zbyly)? Tento obraz je totiž nejednoznačný a umožňuje tedy náhledů více. Navíc, kdybych tady tedy nedal na odiv svou jak říkáš hloupost, dozvěděl bych se o ní? ;) Nejsme neomylní, já ani Ty.

Zbora mluví moudře, houmlesi. Nemůže za to, že mu nechceš rozumět

Zboro, jsi kritik, ale k haiku přistupuješ jako bezruký k žonglérským míčkům. Už ta tvoje hláška, že jde o "křesťanskou agitku" se míjí smyslem tady psaného. Neboť nevycházíš z textu, ale ze svých utkvělých představ. Zřejmě tě serou křesťani. Čti, co je tu psané: Přibité nohy a cesta. Jdeš tedy po cestě a míjíš někde krucifix. Nic míň, nic více. Nejblíže ti jsou právě Kristovy přibité nohy. Tak. A ty je spatříš koutkem oka a vidíš, jak za krucifixem cesta pokračuje. On má nohy přibité, Ty ne. Můžeš pokračovat dál. Tady máš jádro sdělení a hloubku celého tohoto haiku. Není-li ti dáno, přejdi zde řečené mlčky a pokračuj k obzoru :-). Alespoň se neprojeví Tvá hloupost.

Víš, Houmelesi, po nás kriticích se často chce, abychom něco zdůvodňovali. Myslíš, že bychom si to teď mohli vyměnit, a naopak Ty by si se pokusil napsat, proč je to opravdu dobré haiku. Já osobně si třeba myslím, že je to haiku poměrně laciné, a že mou interpretaci asi těžko vyvrátíš. Prosím, když už píšeš něco o ubohosti, zkus mě vyvést z omylu. Jinak si totiž svou angažovanou reakci můžeš strčit za klobouk.

Navzdory ubohosti, kterou jsem sem napsala, povžuji 78 za moc dobré haiku, které jsem prve otipovala. Promiň, Paulart, to nahoře bylo na Norsko 1.

Těmi šesti slovy dokážeš člověku pozměnit náladu. *

Houmeles-a navíc se mi vybavil v paměti sen, jak chci kamsi utíkat a nemůžu a nemůžu, uf, Paulart nemá dobrou povahu, když tak straší.

Dobré haiku, navzdory ubohostem, co sem píše Norsko 1, Zbora či Metta.

V názorech samej fajnovej akademik, jak čtu

nablito do hrsti - myjí si ruce

Poblitý Bohy- nemá kam jít

To bude nějaká ta náboženská agitka asiže, přecijen, blíží se Velká noc.

Přestože ve mně haiku obvykle příliš hlubokou brázdu nezanechávají, tady se to povedlo. Dobrý nápad.