Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOn/a a já
16. 03. 2010
5
10
1294
Autor
Adelle
V oblaku dýmu
z dlouhých lehkých
baletními kroky prochází se
po myšlenkách v nejisté ulici.
V témže okamžiku, na druhém konci
já se zrakem upřeným
očima čarodějky počítám
příběhy z neznámých oken, zdí a střech.
A přec ty spojené síly, ta vlákna chtění,
k sobě nás stále táhnou.
10 názorů
Vidéte? Vy tři... a vy mi rozumíte.. :) a pro snake_01: Já píšu svým stylem... nepotřebuji své věci, ikdyž nejsou psány tak jak by měly, upravovat podle někoho jiného. Píši podle své hlavy. Četla jsem hodně básní, které mi podobnými "chybami" nelezly do hlavy, ale přesto byly uznávané...
Možná bych zkusil svázat to do rýmu, i kdyby to nemělo stát za nic, jen jako slohové cvičení - a soustředit se na to, aby na sebe jednotlivé sloky navazovaly. Je samozřejmě možné vyjádřit souvislost, která na první pohled není zřejmá, ale nejprve je lepší zvládnout stěny, teprve pak je dobré stavět střechu, obráceně to jde taky, ale vznikne většinou polozemnice...
Já rozumím jednotlivým slovům, jediné, co mi uniká, je pavučina souvislosti, když už jsi na ty metafory... Jinak řečeno, text mi přijde inkoherentní.
osudů? nikde nevidím žádný osud.
A vlákna, to takové ty neviditelné, kterými se někteří lidé k sobě přitahují, aniž by chtěli. Jako pavučina. Ale to chce představivost.
nesedí mi tam: "ty vlákna", protože nechápu, čím by tohle místo mělo být akcentováno, jako že je, neb to je jediné nespisovné místo ve spisovném textu. Taky docela dobře nechápu myšlenkovou souvislost mezi čtením osudů z neznámých oken a vlákny přitažlivosti. ale to svědčí docela určitě v první řadě o mé vlastní omezenosti.