Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seOzvěny Arény 3
Autor
Krytyk
Autorka sveřep nám nabízí vAréně svoje dílko snázvem Popíjíš víno 1.3.2010 jako první. Text je zvláštní také tím, že poukazuje na důležitou (zde mnohdy opomíjenou) úlohu lyrického subjektu, neboť je autorkou napsán vmužském rodě. Faktem je, že osloveným je jakési blízké „ty“, které může být vlastním nitrem nebo i kamarádem pijanem. Nejistotu monologu zvyšuje grafický font sedmi strof, znichž dvě zpočátku jsou italikou, tři prostřední klasikou a dvě poslední opět italikou. Další nejistotou je členění vět, respektive velká počáteční písmena, jimiž většinou verše začínají, ale není tomu tak vždy. Grafika textu vinterpretaci nepomáhá a jeví se mi jako ležérní nepořádek. Text je předkládán vkategorii Vázané verše, kde bychom očekávali přísnější dodržení rytmu. Bohužel zrytmické stopy vyčnívají křiklavě zejména verše: „Jsi zkušený a víš jak se udržet stranou. /A přece byla by - ti návštěvnicí zvanou / ach paní múza …možná jí pro tebe slzy kanou?!“? Aby mohl být uznán většinový jamb mělo by zde být: „Jsi zkušený a víš jak udržet se stranou / A přece byla by ti návštěvnicí zvanou / ach paní múza … ó možná pro tebe jí slzy kanou?!?“ Vminulé ozvěně číslo 2 se ozval autor nespravedlivě nařčený zrytmu s převahoutrocheje a přitom jemu šlo o třístopý hyperkatalektický jamb. Výklad a funkce metriky verše je vdnešní době problematická. Jednak jsme zvyklí buďto na jednoduché kafemlejnkové pravidelné rytmy a nebo máme či mícháme svoji vlastní synkopicky jazzovou stopu, která nemusí každému vyhovět. Pokud se rytmem vtextu zabývám, pak potom, kdy se mi zdá rytmus určující nebo příznačný pro obsah básně. Stím se dnes setkávám málokdy, ale pokud se souvislost vyskytne, tak rozhodně potěší. Tedy: nevadí mi nepravidelnosti vrytmu, pokud na rytmu text přímo nezávisí, (což platí zejména u hříček pro děti i dospělé). Samozřejmě rytmus souvisí surčitým stylem sdělení, který má historické reminiscence, příchuť retrospektivy a inklinaci ke klasicismu. Rytmus je artistní lahůdková tečka za obsažnou větou, již umí dnes jen málokdo (zde u nás například miroslawek). Naopak je pravda, že rytmus u banálního textu posílí jeho banálnost. Někde to je stylově žádoucí, třeba u hip hopu. Ale soudobá poezie rytmus intonačně zkresluje, vkládá různé zámlky a jazzové synkopy, záleží velmi na živém charismatu mluvčího, jakým způsobem projev dramatizuje a současně gesticky dokresluje. Nicméně souzním snázorem, že jamb je pro češtinu netypický, daleko více se vní počítá strochejem, neboť jambická struktura stop, která se umí nahromadit např. valexandrín nebo blankvers je spíše vlivem klasické řečtiny. Daleko víše než rytmus hodnotím dnes kvalitu rýmů a téma. Podle mého názoru je rytmus pro autory příliš svazující, než by si dali práci scizelováním a hledáním tvarů, které do rytmu zcela zapadnou a přitom neochudí eleganci a významové možnosti obsahu. Uff, to jsem se až moc rozepsal, jenomže občas není zbytí. Vpřípadě minulých ozvěn upřesněný rytmus ze strany autora na mém názoru nic nezměnil, stále vnímám jeho speciální jamb jako český přirozený trochej. Vpřípadě sveřepé(ho) Popíjení vína si myslím, že nedostatky rytmu mohou být taktéž diskutabilní, ale příklon na tu či onu stranu – ke kvalitě či nekvalitě frázování – nic na obsahu nezmění. Zdá se mi, že předmětný text předvádí, jak je umělci čekajícímu na múzu vidět až do žaludku. Právě tomu nejistoty rytmu nevadí. Rýmy jsou vcelé škále od těch planých do děje až po nápaditější: prázdnoty / do noty. Obraznost nebo epitetální prostředky nelze od popisné básně očekávat. Hodnocení jiného jedince prostřednictvím popisu jeho chování se sice zdařilo; jinou otázkou je ovšem, kčemu je to dobré. Snad ve větším tématickém celku by text našel vážnější odůvodnění.
Autor Steve7 nám nabízí text snázvem STAVEBNÍ VÝROBEK ROKŮ (VĚKŮ). Vtextu se projevuje fascinace jedním slovem: profil. Vyjmenovává se každý význam slova a jeho vlastnosti aniž by se dbalo na nadinformační přitažlivost textu. Žádné nápadité rýmy ani obrazy ani syntetický smysl nelze dohledat. Prostě to tak je.
Autor UchoNaKoleji představuje provokativní text snázvem Ostřejší břit pochvy píše. Svůj text ovšem již zhodnotil veřejně sám, takže lze kněmu jen těžko cokoliv dodat.
Autor MAJKL65 představuje text snázvem Je vidět. Text ve zdařile plynoucím volném verši sobčasným, možná náhodným rýmem, sasonancemi (stéká / létám), sobrazy, znichž vyvstávají nápadně „kosti mlh“, téměř uchvátí. Rozhodně autora doporučuji vší veřejné pozornosti.
Autor Muamarek nabízí baladický text snázvem Komnata za závěsem. Autor mi není neznámý a i vostatních svých textech prokazuje, že vládne slovem; zřetelně je vidět, že ví co píše. Rýmy či asonance jsou vesměs elegantní – zde vtextu vřazení ABCABC. Významově zde podporují epickou linii a rytmicky nevybočují ze směsi daktylu a trocheje sobčasnými, nepravidelnými césurami. Syntetický význam veršů, kde lze ocenit i jednotlivé obrazy, však vcelku mírně pokulhává; jakoby si autor nebyl jist, co přesně a kolik toho chce říci. Možná právě dodržování rytmické stopy a rýmu si vynucuje slova, která způsobují slepé uličky významu. Samozřejmě žádné „pod“významy neexistují, ale chtěl jsem jenom naznačit, že výsledná souhra všech textových možností právě vtomto textu vyznívá jako neodůvodněná schválnost. Štkaní nad nerealizovanou láskou, kde chybí reálné důvody.
Autor Water Lily nám představuje text snázvem Konzervace. Inspirován artefaktem výtvarníka Piera Manzoniho se autor snaží podat výčet toho, co by zřejmě chtěl ze svých myšlenek zakonzervovat. Text se tváří tak, že je lepším smyslem nechat si svoje představy pro sebe, než je šířit; zřejmě zdůvodu, že stejně nikdo zvnějšku neporozumí a nepřijme. Mně osobně chybí ozvláštňující přitažlivost textu, hravost i při tak "smrtelně vážném" tématu.
Autor Háber nám předkládá text ve slovenském jazyce s názvem Zabudnutá vločka tela. Kromě erotického náboje text nic mimořádného nepřináší. Podobně i text s názvem Na křídlech neřesti od autorky Divine_Bitch.
S předchozími výpisy pocitů kontrastuje text autorky Agibail s názvem Mezi zrnky. Každá strofa volného verše předává té další několik možností, který motiv rozvíjet, na který dávat důraz a současně se vracet k ještě nevyužitým možnostem významů. Je to skvěle vystavěný text o čekání, v němž lze vytušit radost, očkávání i skepsi a reálné zakotvení v povinnostech každodenního života.
Autorka GIRLwhoKISStheDOWN v textu s názvem Pod mraky líčí vztahy, do kterých nejsme uvedeni, jsme do nich vhozeni a je jenom na nás, budeme-li autorce věřit, že její vehemence má nějaké vážnější oprávnění.
Autorce mmx se v textu s názvem uniknout šedi snaží šedi uniknout vrána, která je sama n ositelkou šedi. Paradoxní bezbarevný text, kterému by trochu té lsti slušelo.
Autor lag-n.lol nám předkládá text s názvem Tak trochu věčnost přímo nad barevným pozadím, jakoby doufal, že pozadí dobarví popředí všední věčnosti pragmatického klišé, kde je erotika jedinou pravdou života.
Autor facojurka nám předkládá text s názvem Předměstská. Plané rýmy a dokonce i plané asonance podtrhují začátečnictví autora, který se rozhodl prostřednictvím poezie "řešit nešvary".
Autorka Dreamy Angel nám předkládá text s názvem Spisovatel? Já? Ty? My? Text je kombinací předchozích začátečnických pokusů, a to: řešením nešvarů, hozením do vztahů a postojů. Žádná hra a laskavost, natož nápad.
Autorka empatie předkládá text s názvem Zrození a smrt. Inspirovala se starozákonní dikcí veršů o stvoření světa. Její gnóma je známou pravdou, kterou by bylo možné snad i súspěchem artikulovat na veřejném čtení. Text zcela vyhovuje našim představám o běžném myšlení, ale nepřináší zhola nic nového nepolapitelné poezii.
----
Uvažuji o autorech, kterým nedokážu ocenit jejich poetický výboj. Nemůžeme vědět nakolik je jejich vypsání ze situace vyvzdorováno na osudu, nakolik jim okolí brání v poetickém rozletu a na kolik básní ještě najdou čas. Určitě je čas tou nejdůležitější hodnotou, již je nutno nastřádat, aby se destilace obyčejností proměnila v poloměr nadějného vidění. Možná pro inspiraci neuškodí zde ocitovat těm, kdo si odtud na básně neklikají, text od Agibail - Mezi zrnky
zaklaply dveře
zvuk ještě dlouho
narážel do stěn
zpočátku jsem si myslela
že ho zjemní písek
přesýpacích hodin
pravidelně je otáčím
a počítám zrnka
někdy se neovládnu
a odsypu jich plné hrsti
dětem pak
v obýváku stavím
hrad s vysokou věží
ze které dohlédnou až
ke dveřím
ony si hrají
já přepočítávám
a čekám
čekám až
zase zavřu oči
přivoním
a budu hádat
jaké vzorky dálek
jsi vysypal z rukávu