pro ty dvě ... // 18+ (alespoň duševně - dík )

Slyšela jsem znovu pravdu.

Bolelo to jako poprvé.

Realita semnou nelítostně vyjebala.

Proč si jen bere ?

Proč mne nemá ráda,
Proč mne nemiluje ?

A já hloupá,
Zas za ní jdu.

Jak poblázněná,
Tohle je prý láska.

Asi ji miluji.

Ostatní mne zrazují,
„má tě jen pro svou kratochvíli“

Vím to,
Vím.

Ale nemůžu si pomoct,
Chci cítit její objetí,
Její doteky,
Jen být s ní mi stačí
I když mi ubližuje,
Mlátí.

Mám monokly,
Zlomila mi ruku,
Jizvy.

Jenže když znovu přijde,
S omluvou a kytkou,
Nemůžu jí odolat.

Pak mne ale zas jen opíchá
A odejde.

Já ji ale miluju!

Tak co mám dělat ? !!!!

--

Vždy když mne znásilňuje,
Brečím,
Pláču,
Jenže
Svým způsobem – je to krásné.

Tak pojď,
Přirážej,
Bolí to,
Ale –
Ještě, ještě!
Pojď pravdo,
Realito,
Jo, jo,
Jsem tvou děvkou
A vždycky budu !
Dělej a klidně
Do prdele !

AAaaaah …..

Vymrdej mě pořádně,
A mluv na mě,
Jaký sou lidi,
Jo,
Proč jsme tady,
Ano, ano,
Kam směřujem,
Už budu,
Je bůh ?
Aaah – pojď, pojď, už budu,
Jaký to tu má smysl ?

Aaaahhahahaaaa

…

Díky …

Ne, neodcházej prosím,
Krvácím …