Kdo jinému jámu kopá...

„Kdo jinému jámu kopá, sám do ní... padá?“

Všeobecně známé přísloví, vykládané jako morální rada do života: vyhýbejte se nepravostem, nebo se nepravosti obrátí proti vám. Proč se tedy okolo nás děje tolik křivd, když všichni jsou varováni? Řekněme si to rovnou – všichni naivně doufáme, že naše jednání dopadne dobře – dobře pro nás. Doufáme, že náš dobrý skutek bude odměněn, že naše past sklapne podle plánu, a přesto doufáme, že když nám někdo ublíží, on bude potrestán a my budeme odškodněni. Jak to funguje? Záleží. Někdy to vyjde, jindy ne. Podívejme se, jak politici sami padají / nepadají do jam, které kopou pro své soky.

Před mnoha a mnoha lety došlo ke zdánlivě bezvýznamné události. Jistá česká levicové orientovaná politická strana změnila svou „oblíbenou“ barvu z růžové na oranžovou. Tehdy, v roce 2006, jsme tuto změnu viděli jako čistě kosmetickou. Když se ovšem nazpátek ohlédnu dnes, vidím jeden obrovský lakmusový papírek indikující nepředstavitelnou změnu politického roztoku. Strana si zvolila novou barvu, nového předsedu a spustila agresivní politický boj trvající dodnes.

Po republice vykvetly plakáty. Poprvé parodovaly volební program konkurenční strany „modrých“. Převracely naruby jejich tvrzení. Kdysi se strany prezentovaly svým volebním programem, slibovaly, co pro nás udělají. A my věřili, že se budeme mít lépe. Dnes je nám předhazováno, jak jsou ostatní špatní a jak se pokouší nás, jejich lid, vykořisťovat. Jak na to podvědomě reagujeme? Cítíme, že ať volíme jakkoliv, vždy se budeme mít hůře. Dochází k naprosté ztrátě důvěry v politiku. Vidím průzkumy veřejného mínění, a hle, strana, která kope na ostatní jámu nejhlubší, kraluje žebříčku! Od dětství se setkáváme s naším příslovím a vždy ve svém naivním černobílém srdci cítíme, že ten, kdo kope, je zlý. Že chce uškodit druhému člověku. Ze závisti, z konkurence.  A přitom jsme s tím smíření, bereme to jako něco, s čím se setkáváme dennodenně a nic na tom nezměníme. Morálně je v naší politice něco – všechno – špatně, ale co, s tím už nic nenaděláme, hlavně ať si zachráníme krk a třeba nám k tomu něco spadne do kapsy. Materialistická stránka svými deseti tisíci nohou udupala jiskřičku morálky. Zhodnocení politiky: Ano, kopat jámy se vyplácí. Riziko pádu se blíží k nule.

Udavačství. Rozhodně negativní pojem. Na druhou stranu – spravedlnost, která by měla pramenit z čisté morálky, ze snahy usnadnit lidem poctivý život. A přesto, ta samá spravedlnost je v mnoha případech založena na závisti.

Boj proti počítačovému pirátství je částečně stavěn jako apel na poctivé uživatele software, aby zasílali anonymní udání, pokud mají podezření, že jejich známý, konkurent či soused porušuje zákon. Argumentace? Pokud vám vadí, že platíte a váš sok má software zadarmo a prochází mu to – jednejte. Zkráceně: Záviďte, buďte nepřejícní, umožní to uvést do praxe spravedlnost. Nelegální software se najde doma u kdekoho, byť jen formou pálené hudby u každé druhé babičky. Závidíte sousedovi, a přitom je čistý jako soused Flanders ze Springfieldu? Udejte ho. Něco se na něj najde. Riziko pádu do vlastní jámy? Dokud se nebudete otevřeně chlubit – bez rizika.

Mohli jsme se přesvědčit, že ačkoliv samotné každým uznávané přísloví je krásné a morálně čisté, současná společnost je natolik zkažená, že člověka nutí od morálních hodnot upouštět. Jak v politice, kde lživá antikampaň je účinnější, než promyšlený plán, tak v justici, která je postavená na udavačství. Stále můžeme spasit společnost a probudit v lidech morálku, ale jde o velmi nejistý cíl. Prosím vás o jediné: začněme sami od sebe.

(Když se pokusím zhodnotit mou snahu žít spravedlivě, přináší mi hřejivý pocit jakési morální nadřazenosti. Na druhou stranu, připadám si jako gazela obklopená smečkou lvů a cítím, že proti takové přesile se sám neubráním. Zlomím se. Brzo.)