Ani si nedokážete představit, jak je pro autora hrozné, když je kritizován hrdiny svých vlastních povídek

Jak to vlastně všechno začalo ? To jsem si takhle jedno sychravé únorové odpoledne sedl za psací stůl, protože jsem měl v úmyslu napsat krátkou povídku. Kvůli neschopnosti něco rychle vymyslet jsem u sebe začal pociťovat první příznaky deprese, navíc jsem byl trochu unavený přemýšlením nad formou a obsahem svého budoucího dílka, tedy nad věcmi, které by vás jako čtenáře mohly celkem zajímat. Párkrát jsem nervózně obešel svůj skromně zařízený pokoj a začal jsem psát. Moc mi to ale nešlo, a tak za mé literární pokusy zaplatilo několik listů papíru životem. Nenechal jsem se odradit a konečně jsem začal: Stalo se to jeden slunečný červencový den. Otec Jana Zahradníka se zastřelil. Proč ? To nevím, protože po sobě nezanechal ani řádku. Co je však důležitější - od té doby začal Jan Zahradník pít a jeho matka vydělávat peníze prostitucí. Jan svou důvěřivou matku okrádal, aby měl dostatek peněz na flámování po hospodách a na noclehy ve škarpách cest, zatímco si jeho mozek užíval alkoholového opojení. Ano, dokonce od určité chvíle ho začala destrukce vlastního těla bavit. Na otázku proč to dělá odpovídal :"Co vy o tom můžete vědět, hlupáci!" Tady jsem své psaní přerušil. Vyšel jsem na ulici a po chvíli bloumání mezi dvěma řadami domů jsem objevil opilé lidské mládě, ne nepodobné tomu, které jsem se ještě před nedávnem snažil zachytit do svého dílka. "Proč jste mi to udělal," otázal se bez oslovení a podobných formalit. Proč jste ve své hlavě zabil mého otce a s mou matkou jste udělal, to co jste udělal? Co jsem měl asi dělat, a co teprve ona ? "Teď už vidím, že se z vás, dříve neschopného pisálka svými slovy cokoliv vyjádřit, stal opravdový spisovatel. Stal se z vás ten, který rád píše o lidské morálce, o tom, jak by na světě mělo vše být a přitom jste takový padouch, že by si na vás lidé měli ukazovat prstem!" Okamžitě jsem utekl, aniž bych jedinou z jeho otázek odpověděl. Zamkl jsem se ve svém pokoji a pořád dokola jsem si četl těch pár řádek, které jsem to odpoledne napsal. Z počátečních příznaků deprese se nyní vyvinula deprese skutečná. Bylo mi strašně. Jednak proto, že jsem o něm ve své fantazii takto smýšlel a také proto, že jsem si uvědomoval pravdivost jeho slov. Tu povídku jsem nikdy nedokončil a už nikdy, rozumíte nikdy, jsem se ani nepokoušel napsat povídku s podobným obsahem.

---