TRAPAS SE SPODNÍM PRÁDLEM aneb ZRÁDNÉ KALHOTKY

TRAPAS SE SPODNÍM PRÁDLEM aneb ZRÁDNÉ KALHOTKY

Jednoho krásné dne, to není metafora, ale on byl opravdu krásný slunečný den,

jsem vyrazila do města.

Strojila jsem se doma asi hodinu jako na svatbu, řekla jsem si, že dnes je ten den, kdy okouzlím chlapy na tolik, že se za mnou budou určitě otáčet údivem nad mojí krásou.

Vím, že pod šaty nejde vidět, ale co kdybych měla styl Merilil Monrou,  někde zafoukal vítr a mně se elegantně zvedla sukně jako jí.

Pečlivě jsem vybrala podprsenku s vycpávkami, proč si neudělat větší prsa, když dnes je tolik možností a hned po výběru podprsenky přišly na řadu kalhotky.

Listovala jsem v tom šuplíku asi půl hodiny, ani výběr šatů mi netrval tak dlouho.

No co, kdybych náhodou chtěla okouzlit doktora, takový nahraný mírně vyvrtnutý kotník, může udělat  divy dámy.

A pak mi padly do oka.

Moje krásné krajkové kalhotky jen na šňůrky na bocích. Prostě byly sexy.

Jenže jak tak na ně koukám ty šňůrky drželi tak z dobré vůle. No nic, než povalím na autobus tak si to ještě přistehnu a bude.

Při nanášení stínu a výběru rtěnky jsem si sama sobě slíbila, že si takových kalhotek musím koupit víc. Ty od babičky do pasu, se hodí opravdu jen pro ni, s tím může sbalit tak nějakého dědu, který je na tenhle styl zvyklý.  Já bych s nima sbalila tak akorát svačinu do tašky. Bokové jsou dnes in.

Pochválila jsem s našpulenou pusou při kontrole rtěnky sama sebe v zrcadle a s děsem zjistila, že mi za pět minut jede autobus.

Chytla jsem kabelku, klíče a vyběhla před dveře. Pak jsem se zasekla, pod šaty mi bylo nějak volno.

Kalhotky sakra, útěk do pokoje, jednou rukou je chytla, na chodbě oblekla a už utíkala.

První písknutí mladého řidiče autobusu mě potvrdilo, že vypadám dobře.

Procházela jsem se městem a opravdu se za mnou chlapi otáčeli. Jsem prostě krásná, co víc dodat.

Vzadu na šatech jsem cítila jak se mi vlní lem, který jsem se snažila tak těžce ráno vyžehlit a povedlo se. Pochválila jsem opět sama sebe.

To je šílené kolik práce dá být krásná, to chlapům ani nemůže dojít.

Na náměstí byla nějaká akce, tak jsem se tam šla mrknout blíž a všimla jsem si, že se na mě dívají i ženy, asi se jim líbí můj nový sestřih nebo šaty.

“Ahoj.“ Pozdravil mě kamarád. „Ty dnes svádíš chlapy?“ Byla jeho první věta, zřejmě si všiml jak dobře dnes vypadám.

Usmála jsem se. „To víš, něco dělat musím.“

„No já jen, že máš vzadu sukni zastrčenou za kalhotkama, to je nový styl módy?“ Řekl s úsměvem.

 Šáhla jsem rukou na můj zadek a opravdu, já si to městem mašírovala s šaty v kalhotkách. „Ježiš.“ Vykřikla jsem hrůzou a rychle vyndala šaty zpoza kalhotek.

Proto jsem cítila to nabírání zadní části šatů, nebylo to žehlením.

Jenže, když jsem s takovou rychlostí vytáhla ty šaty a konečně je měla jak mají být, zradily mě tentokrát kalhotky úplně, šňůrky povolily. Bohužel, k mé smůle, aby toho nebylo málo, obě naráz. A já stála na náměstí s roztrženýma kalhotkama u kotníků.

Teď už na mě koukali opravdu všichni a moje tvář měla stejně červenou barvu jako ty kalhotky.

Ale když se to tak vezme, to jsem přece chtěla, aby se zamnou otočil každý chlap, jenže dnes se zamnou otočila i ženská,  o to jsem zas tolik nestála.

Jendo vím jistě, příště až budu chtít balit chlapy, vezmu si raději nové kalhotky.