Takový dynamický klid.

Dnes se mi moc líbí tahle meditační melodie.

Takový dynamický klid.

Trochu mi připomíná den, kdy jsem si prvně řekla, teď již můžu umřít.
Bylo to v neděli - ten víkend jsem byla na svém prvním srazu Literu,
krom jiných jsem tam potkala J. s kterým jsem v tu neděli strávila příjemné dopoledne.
I když nevím jak se celkem cítil on, protože pořád jsem mu vykládala o někom
od koho jsem zrovna v ten víkend měla po měsíci první zprávu, že jsou živí a "zdraví", protože v tom čase putoval s bratránkem po Asii.

A ještě jsem v to ráno dočetla jednu zajímavou knihu od Carlose Castanedy a pak měla zajímavou příhodu s jedním psem. Měla jsem silný pocit deja-vu a ten pes udělal přesně to co mi těsně před tím přeblesklo hlavou, že udělá.

Vím, že to odpoledne kdybych umřela, umřela bych s klidem. Vím, že jsem si říkala, že bych chtěla umřít v takový krásný den, jako byl tehdy.

Dnes mám stejný pocit.

A je to zvláštní, protože na jiné úrovni se něco dožaduje:
vždyť si chtěla dodělat školu,
vždyť si chtěla to a tamto a do Španělska ...

Ale nějak ke mně tyto hlásky nedoléhají .. jsou jen na povrchu ...

Tam kde jsem já, je klid, smíření, úsměv, možná i jemný náznak smutku, ale takový něžný a krásný.

Je mi prostě krásně
jako ta melodie ...