Šumy

Právě. Ono když ten text je čerstvý, tak ani nějak moc změnit nejde. Jak to člověk cítil, tak to tak napsal, pokud to tak podle něj mělo být-a tady to přesvědčení nevyprchává moc rychle. Čas to možná zformuje, ale to se uvidí-časem:-)

to je jasný. když cítíš, že se k tomu už nemáš vracet, tak se k tomu nevracej. ono když bude potřeba, tak tě to k tomu někdy vrátí samo, myslím, že takové věci mezi autorem a textem fungují. - z autorského pohledu je to také způsob oddělování koukolu od pšenice. - jednou napsaný text už tu je, pokud jej dokonale fyzicky nezničíš, a vždy hrozí vrátit se do tvého života, byťsi třeba opouštěný, zavrhovaný, vyděděný apod. - :) - spíš bych řekl, že je i lepší neštrachat se moc v tom, co je čerstvé a částečně zatuhlé. - čas v tom hraje hlavní roli.

Strofy by určitě na text aplikovat šly, ale teď (možná už i z lenosti:-)), se mi to upravovat nechce. Je to taky už takový můj zvyk, něco napsat a nechat to ležet-jen k málo výjimkám se vracím.Díky.

závěr dobře vyvrcholil, zvlášť se slovem "zblo". - další poctivá a rozkvetlá básnička. - chvílemi mě napadalo, zda by se text nechal rozdělit do strof. ("šumy stetoskopem šumí" - :) pěkně zní).

protože toto je Apollinaire na začátku 20. století! Devět bran tvého těla Tato báseň je jenom pro tebe Madeleine Je to první báseň naší chtíčné touhy První báseň našich tajemství má lásko Sladký je den i války je tak sladká Kdyby teď přišla smrt Ty to nevíš má panno že do tvého těla vede devět bran Dvě z nich jsou pro mne zapečetěny však sedm z těch bran znám Do čtyř jsem vnikl a neodejdu z nich Vešel jsem do tvých očí hvězdnatých A do tvých uší kam Jsem velel vstoupiti svým ozbrojeným slovům Pravé oko první brána lásky Spustilo portiéru víčka Tvé řasy zůstaly seřazeny venku jak černí vojáci na řecké váze Přetěžké víčko portiéra Ze sametu a šera Portiéra která Ukrývá zcela Tvůj pohled těžký jako naše láska Druhá brána levé milenčino oko Cudné a těžké láskou také tak Brána která k tvému srdci vede můj obraz a můj zrak Zrak jenž se chvěje jako hvězda tvým očím podobná Zbožňuji dvojitou bránu tvého pohledu lásko má A ty pravé ucho třetí bráno lásky Teprve až tebe jsem získal otevřely se mi úplně i první brány Ucho brána pro můj hlas jímž jsem tě přesvědčil Ucho ty zaslechnuvši Myšlenku dalo jsi smysl Tvaru A nejinak i ty levé ucho které jsi čtvrté z milostných bran Uši mé lásky ach uši já blahořečím vám Uši brány které jste se otevřely mým hlasem Jako se růže otvírají dotekem jara To vámi do celého Madeleinina těla Pronikají mé povely můj hlas Vstupuji do vás jako celý muž i jako báseň celá Báseň o chtíčné touze která se ve mně rozhořela Levé chřípí pátá brána lásky a mé touhy Vniknu tvou branou do těla své milované Vniknu tam vznešeně svou mužskou vůní Svou mužskou touhou která vane A ostrým pachem Madeleine opojí Prvé chřípí mé milované šestá bráno lásky a radosti Ty která ucítíš Jako tvá sousedka vůni mých rozkoší Smíšenou vůni nás dvou vůni silnější a skvělejší než kvetoucí jaro Zbožňuji tě dvojitá bráno chřípí jež slibuješ tolik jemných radostí Čerpaných z umění opojivých pachů Ústa Madeleinina sedmá bráno lásky Viděl jsem tě rudá bráno ó propasti mého chtíče A vojáci kteří tam zalehli mrtví lásko volali že se vzdávají Ó bráno rudá a něžná Ó Madeleine jsou ještě dvě brány Které jsem nepoznal Jsou ještě na tvém těle dvě brány Tajemné Překrásná osmá brána lásky Ó má nevědomosti podobná slepým vojákům mezi zátarasy Pod rozkvetlou lunou Flander v agonii Anebo spíše podobná hlídce která hladem a žízní a láskou umírá v pralese Temnějším než peklo Světlejším než dodonská věštírna Podobná hlídce která tam tuší pramen svěžejší nad kastilskou fontánu Má láska ta by však v tom lese našla chrám A až bych zbarvil práh nad nímž bdí půvabný netvor nevinnosti Otevřel bych tam nejvřelejší gejzír světa a dal bych mu vysoko tryskati Ó má lásko ó Mádeleine Jsem již pánem osmé brány A ty devátá bráno ještě tajemnější Ty která se otvíráš mezi dvěma perlovými horami Ty ještě tajemnější než ostatní brány Kouzel o nichž se neodvažujeme mluvit Ty mi také náležíš Bráno výsostná Neboť já mám Z devíti klíčů od devíti bran Nejvýsostnější klíč Ó brány otevřte se na můj hlas Jsem pán Všech klíčů od devíti bran

pořád si to nesmazalu, ti jednu máznu

nevim čemu se gebíš, pryč s nima

T

:-D

je to moc dobrý, ale zbav se těch zasranejch čárek na konci řádků...

t.