ševalié

šedomodrý zamračený den
dal málo světla
i barev málo
ale i v jeho nepřejícnosti
se stal ten zázrak vzlétající duše,
v podstatě nic
a přesto
srdce plesá
ach stalo se stalo

dívka spočinula v bezpečí
na hrudi mojí

světla lesků pancířů
sešly se v té krásné cvhíli
kdy jeden z nás oddal se důvěře
a ten druhý bdící (já) dbal na bezpečí
dívky co svou tvář uchýlí
do svetru mého
blízkému
srdci v přemilostné křeči

bez chtíče šakala
-ševalié-
má náruč se právem stala
sladkou povinností
rytířů

nad křehkostí a
vůní její

ubrusy v pajzlu jediní vzdorují
mým očím

křičícím v radostné křeči
ne slov ani racinonální řeči

miluju jí
ano
miluju jí