Kůže

s tím citátem hrubej nesouhlas, báseň plyne jak má, píšeš dobře, ale ta myšlenka v tom, ne-e "sami nejsme nic, jsem mlhou v tramvaji" takovýhle obraty v milostný básni nemaj co dělat, promiň, takové moc sebeodevzdávající, submisivní.. i když to mohl být záměr..

Téměř skvostná prácička

Pěkné to je! :-) T!

Já, mé druhé já a Irena

pěkná věcička, otázečka.... :)

Ano, jsme mlhou, do které se svět obtiskuje, a mlhou, která se do světa obtiskuje. Jsme si nejistí, jsme-li si nejvíc sebe vědomí: nemůžeme se zastavit, převrátit se naruby a přečíst. Kdo tě miluje, může tě zrcadlit ze stran, kterými na sebe sama nikdy nedohlédneš. Láska jako nejvyšší možná otevřenost komunikace, kůže především jako tenká membrána slastné komunikace, nikoli jako oddělující hranice. *

!*