slunci

po víkendu opálená tvář
zahrádek a půlitrů
dalších a dalších sklenic
jen pěnivý mok a slastné pálení kůže
jen slunce protojarní
slastná jeho zář
s kůží bílou, nepolíbený sluncem
slunečný panic
oddávám se lásce pro všechny
lásce co vše může

pro boháče, či pro tuláka
stejná řeč,
zpěv zlaté sirény
pod raně zelenými výstřely listů, lístečků
volá a láká.

"jsem milenka tepající, spalující, všeliaká."
ale beze mne svět umírá
zledovatí srdce
svět z černobílé, z mrazu a šedi
nepozvedá tvé ruce
k milence, k práci, k modrému nebi

v královské modři, vyšívané zlatem
jak orli se rozletíme
každého pod stromy na čelo políbíme
a tebe lásko má
tebe vícekrát
na rty a šíjí

jsi tu ty a já a zlatý dar

peklo se kroutí a svíjí
mizí

za tebe za slunce, za vaše
polibky
na věnce mých ran.