Ulice

Procházel jsem tou ulicí a říkal si, zda každé další čvachtnutí pod mou podrážkou chci slyšet.  Kolem uší se mi míhalo splašené šeptání bláznů, stojících u cihlových stěn, civějíc jim hluboko do očí. Asi si vůbec nevšímali deště, máčející jejich těla a slepují jim vlasy. Z oken domů na ně koukají tlustí lidé a smějí se jim s plnou pusou a ukazují si na ně. Pod těmi okny sedí opilí bezdomovci, jejichž pach se mi zarývá do nosu a dráždí sliznici. Všichni vypadají hrozně podobně. Stejně otrhané oblečení, skvrny v rozkroku a papírová krabice v ruce. Popraskané rty, zvrásněná tvář, nateklé nosy. V očích hrůza a vztek.

Na střechách domů se jako věže ční antény. Přijmají signál do televizí, na které se dívají malé děti těch v oknech. Jejich velké děti sedí za těmi domy a kouří. Zhluboka jsem se nadechl. Není to příjemné. Kromě toho že cítím plíce víc, než bych asi měl, pach té ulice je odporný. Smog se tady asi hromadí více než v ostatních ulicích. A nikotin mi plíce plní dál. Otočil jsem hlavu na druhou stranu. První jsem si všiml starého, pokrouceného a seschlého stromu. Možná je jaro, ale na tomhle stromu už nic neroste. Za ním se ční vysoký komín a z něj unikají mohutné chomáče dýmu. Uchechtl jsem se nad plastikovou cedulí s lebkou, připláclou na plotu a udělal další krok. V hlavě se mi rozezněla Mansonova úvodní kytarová melodie Sweet dreams. Překročil jsem nějaké svinstvo na chodníku a nevšímal si psa, který dělajíc na trávu další svinstvo, vrhal na mou osobu zlé pohledy a vrčel. Jeho opatrovník, tedy pokud to byl on, seděl na patníku a prsty mu visely přes okraj malé mističky s pár drobáky.

Z dveří jednoho z domů vyběhl mladý kluk. V ruce měl hi-fi soustavu a zaběhl kamsi do uličky. Po chvíli z těch samých dveří vyklopýtala stará důchodkyně, ve vybledlých šatech a s tlustými brýlemi na očích. Měla holou hlavu. A strašně kašlala, když se snažila něco zavolat. Udělal jsem další krok.

Došel jsem na konec plotu okolo továrny. Na křižovatku. Po levé straně jsem viděl, jak do sanitky nakládají nosítka s jakýmsi tělem. Kolem stál houf lidí a na kraji silnice blikající auto. Z prostředku přechodu déšť smýval kaluž krve. A v tu chvíli jsem zjistil odpověď na otázku, kterou jsem se před chvíli položil. Sedl jsem si na patník, vytáhl další cigaretu a zapálil si ji. Nechal jsem po sobě téci kapky deště, pokuřoval a pobrukoval si ono Sweet dreams.

Pak jsem se podíval na druhou stranu křižovatky. Je tam malý park. Všiml jsem si, jak na stromě sedí několik malých dětí a tváří se smutně. Mrzelo je, že prší. Z jedné větve byla spuštěna houpačka a na ní seděla malá holka v červených šatech. Pohupovala se a zpívala si. Kus od nich na lavičce seděl mladý pár, přikrytý pláštěnkou. Dívali se mým směrem. Pak jsem otočil hlavu směrem, odkud jsem přišel. Kolem žebráka se psem prošel jakýsi tlustý člověk a hodil mu do misky peníze a podaroval jej cigaretou. Ozvalo se houkání a sanitka prosvištěla kolem a mířila k nejbližší nemocnici.

Vstal jsem a zahodil cigaretu. A udělal další krok.