Anděl a loutkař

Anděl a loutkař

Šel krajinou anděl,

kráčel trochu odevzdaně.

Stydlivě se zarděl,

když platil z víry daně.

S něhou a dávkou naivity

svému zrcadlu lhal,

ve světě směšné brutality

ze snů realitu poskládal.

V chůzi zvedal ruce.

Zpíval a déšť hladil.

Smál se brouku na opuce,

s ozvěnou se vadil.

Děsil se cizích tváří,

které soudí bez soudce.

Rej masek vpředu lháři,

jen provázky na loutce

Nevydržel a ve smyslu hesel

si pohár pravdy osladil.

Pro ty, co chopili se vesel,

masku bez výrazu nasadil.

Teď, když prší už nezpívá.

Nadaně hraje si na lháře.

Přejídá se a vzpomíná

na zpěv a sliby loutkaře.