Úvodník od autora VT Marvin

Jaký to tedy je poměr? Zkusme se zeptat odborníků...

Gramatika: 1. řádek: Před 'a to' nepatří čárka. 4. řádek: Slovo 'přeci' v pravidlech nenajdeš. Píše se to 'přece'. 12. řádek: 'Kdyby mi měla říct jak voní...' - před 'jak' patří čárka. Sloh: 11. řádek: Přechodem do přítomného času narušuješ čtenářovu představu o časové poloze vypravěče ke sledu událostí. Obsah: Co měl ten článek říci, uvádíš-li, žes nepsal ani tak o vůních? Poznal to někdo?

Už to vidím. Tady sice ne, ale na titulní straně je ta věta opravená, takže text má nyní o dost méně chyb.

Lakrov - pokud mě o to sám autor požádá, proč ne.

... kdo nic nedělá, nic nezkazí... Byl by tedy tak velký problém se zmiňovanou větou něco udělat, nebo by se tím něco zkazilo?

Lakrov - porotci díla čtou a hodnotí, nikoliv opravují. Díla jsou vkládána na hlavní stranu tak, jak je dostanu od soutěžícího. Mě těší příspěvek od každého, kdo má chuť se soutěže zúčastnit a pokud obsadí první tři místa a porotci se víceméně s nerozhodnou ho nepublikovat na úvodní straně, já s uveřejněním problém nemám ani právě v té "autorské" podobě. A víš co, kdo nic nedělá - nic nezkazí.

ejhle, jak se nam hezky rozproudila diskuse o hovne :-) gramatiku neopravuju, ale mozna by mel mit autor/ka sanci prepsat / upravit text podle namitek poroty, paklize je jeho/jeji text avizovan k prijeti.

Ještě avízo autorovi, který v tomhle připadě není vlastníkem díla

Nevím, může-li slovo, které vypadá jako 'přechodník minulý', být považováno za přídavné jméno. Ve slovních druzích se tolik nevyznám. To ale nic nemění na faktu, že ta věta tak, jak je teď napsaná, nedává smysl. Být taková věta v textu nějakého díla typu 'denníčkový záznam', asi mě nepřekvapí. U článku na titulní straně (který četlo a hodnotilo několik 'porotců') je to však zásadní nedostatek. Bylo míněno v dobrém, upozornit na chybu v úvodníku. Přít se, zda to chyba je, či není, nebudu; to tu umí každý druhý. Třeba tu větu někdo opraví. Moje ostuda to není. Dál mě to nezajímá. + avíza těm, kteří text hodnotili

Mě to nevytáčí, jen ti to říkám.

Aha, tys to myslel jako přídavné jméno? Pak je ten tvar správně, ale pořád je špatně syntax, ze stejného důvodu, jako kdyby to byl přechodník. Přídavná jména, stejně jako přechodníky, nemůžou mít podmět - ten je chápán jako totožný s podstatným jménem, které modifikují (tady zjednodušuju, ale snad mi rozumíš). Takže: viděl jsem chlapce, čtoucího napínavou knihu =chlapec četl knihu Ale nejde něco jako: viděl jsem knihu, čtoucí chlapec =což by mělo znamenat "viděl jsem knihu, kterou četl chlapec" Stejně tak nejde "Cítil jsem hromádku, zanechavší turista", ze stejného důvodu

Čest práci, sódruzi! Vás to nesere, že máte na titulní stránce 'dílo', které tu a tam nedává smysl? Prý jsou tu k mání nějací korektoři, ťřeba by s tím uměl někdo z nich poradit. Takhle je to o ho... ubách a ještě k tomu na hovno napsané. Chytněte se za nos, ať vás ten smrad neporazí...

já tě VT přesvědčovat nehodlám. Napsala jsem názor a šla dál. Pak už jsem jen odpovídala na tvá avi. Prosím, další už mi neposílej, jakživo jsem se s nikým tak dlouho nebavila o... hromádce... nemám tu potřebu :-))

Přechodníky jsou prostředkem, umožňujícím vyjádřit se stručněji; zjednodušit souvětí popisem dvou souběžných dějů -- to je přínos přechodníku. Užít jej záměrně jen proto, 'aby byl použit přechodník', je pozoruhodné. V tomhle případě nejde o nějakou zapomenutou čárku nebo nesprávný tvar přechodníku. Tak, jak je to souvětí postavené teď, se v něm přechodník, týkající se hromádky, vůbec použít nedá. Jak to souvětí přepsat, aby dávalo smysl, byl použit přechodník (a napůsobilo násilně)? Toť hozená rukavice: :-) To spíše můj nos identifikoval nouzové řešení turisty, zanechavšího hromádku na kraji cesty. A vidím, že komentoval i ten, jehož se mi chtělo přizvat na pomoc v případě, že bychom nedosáhli shody. (Touto cestou znovu děkuji reka-ovi za pomoc a obnovení mého ponětí o správném zápisu českého jazyka :-) )

Ještě malá poznámka, ten tvar přechodníku je špatně, mělo by to být "zanechav", pokud to teda provedl turista. Jinak fejeton mi přišel celkem dobrý, i když souhlasím s tím, co napsal Pišta.

Fakt je ten přechodník blbě. Přechodníková konstrukce se používá, pokud je nevyjádřený podmět - ten se chápe jako totožný s podmětem v řídící větě. To spíše můj nos identifikoval hromádku, zanechavší u kraji cesty turista v nouzi "Turista" tam nemá co dělat, je to podmět té přechodníkové věty, a přechodník podmět mít nemůže. Když turistu vyhodíme, pak je: To spíše můj nos identifikoval hromádku, zanechavší u kraji cesty v nouzi což ovšem znamená, že hromádku zanechal tvůj nos.

kristova noho, tam přechodník vůbec nemá co dělat! Nalistuj si v pravidlech, k čemu vlastně slouží přechodník, nebudu ti sem opisovat mluvnici. ale jako příklad: Víťa kráčeje lesem, ucítil vůni - oba dva děje probíhají současně a vztahují se k témuž podmětu. pa :-))

co se ti nezdá? napsala jsem ti tam i správnou verzi a koukám, že Lakrov to napsal úplně stejně...

Taky avi (když to tvoje je, ale vlastně není :-) Ale ty už ses sem možná stejně podíval.

Buď si jistej, že tak, jak je ta věta napsaná, nedává smysl. To, že si toho tady (skoro) nikdo nevšiml, nic neznamená. Oni totiž lidi moc nečtou :-) Přechodníky jsou v češtině už spíš jen mrtvou záležitosti, takže jsme pro jejich užití většinou ztratili cit. A ten z pravidel nevyčteš.

Ta věta nedává smysl; je v ní nesprávně použitý přechodník. Tak, jak je to teď napsané to vypadá, jako by na kraji cesty zanechala hromádka turistu (ten by pak měl být ve 4. pádu), ne turista hromádku. '... zanechanou u kraje cesty turistou v nouzi...' by asi byla správná formulace, odpovídající zároveň tvému slohovému pojetí tohoto textu.

Tušená souvilsost vůní s dojmem po dočtení literárního díla zůstala zamlčena. V náledující větě je jakási nesrovnalost: 'To spíše můj nos identifikoval hromádku, zanechavší u kraji cesty turista v nouzi.'

při první zmínce o sportu mne napadlo, že sport je cítit hlavně potem a pot zrovna nevoní :-)) pak jsem několikrát přečetla "...zanechavší u kraji cesty turista v nouzi" a páchlo mi to chybnou gramatikou - "zanechanou u kraje cesty turistou v nouzi" bych napsala, když už bych mocí mermo měla psát o páchnoucí hromádce...

Sport páchne po zpocenejch koulích když už voňafku, tak aspoň z 50 % feromony...

Hodnocení poroty: Armin Tamzarrian – 3. místo - O trochu lepší než předchozí, autor se snaží žertovat, někdy i celkem úspěšně. Zpracování mírně pokulhává, občas jakoby autor nevěděl, o čem bude dál psát. Na hlavní stranu ano, ale z globálního pohledu je toto, co do kvality, průměr. Belgie – 2. místo - Nějaká vaudovina či co. Mno, každopádně krátký a výstižný, úvodníkovitě vydařené. Bych rád i poznamenal i něco vtipnýho, ale tak nějak mi sem nepřijde vhodná žádná poznámka na vůňě, který se většinou vyskytujou v mém okolí. Alimra – 4. místo – podobně jako u 03, ale dvě třetí místa nejsou Vaud – 2. místo - Ale jo. Autor mě navnadil vůněmi (v duchu si je představuju), pak píše o psím exkrementu a dál pokračuje zase o vůních. Jenže můj nos je pořád u exkrementu a už si nedovedu vybavit žádnou příjemnou vůni. Chvilku je to o vůních a chvilku o jejich názvech, čili zpracování by mohl být lepší, kompaktnější. Pišta – 3. místo - Zřetelné směřování k pointě naředěné několikerým omíláním téhož. Slabší třetí místo. P.S. Když už citovat, tak řádně - "To be or not to be." Jiří Staněk – 1. místo - parfémy vítězí, parfémy jsou zástupnost za život, pod nimi se ukrývá mnohé, včetně třeba literárních úvah. Vzpomínám na Baudelaira, Charlese. Líbí se mi, že o parfémech píše muž, tedy alespoň doufám, že i muž se zajímá o takovou záležitost, ale text ho odhaluje, že není metrosexuál a že se vlastně o parfémy nezajímá, že se zajímá o život jako takový, o hory a mužské ruce, vonící olejem, spravuje-li se auto. To hezké, pracovitý muž. Praktický muž, umí-li spravovat auto a není-li to pouhá metafora vymyšlená od stolu. Jako kdyby myslel mozkem normální ženy, která chce normálního muže, jenž umí spravit auto. Za těmi parfémy je starosvětskost časů, kdy fungovalo rozdělení rolí, kdy každý muž měl být alespoň trochu kutilem-selfmademanem, potažmo cítím tam vůni amerických prérií, kdy chlap mohl vzít do ruky flintu a mohl odprásknout nějaké ty pobudy, kteří dotírali víc než se sluší na jeho půdu a jeho rodinu. A pak si dát kafe z plecháčku, ohřátého na pravém ohýnku živeného pravým dřívím z pravé tsugy: hle, kolik dalších parfémů a vůní: tento úvodník otevírá celou parfumérii, je inspirativní.