31.5.2010

Paráda. :-) Vypadá to, že stíhám ještě květnovou uzávěrku…. No třicátý první květen, asi jako ten třicátý. Prší a prší… A mezi druhým květnem a dneškem, tedy v době, kdy jsem si dal malou pauzičku, se toho odehrálo dost, ale ne zase tolik, že bych mohl popsat celé dvě stránky. Kdyby měl člověk zaznamenávat vše, co řekne, slovo od slova, každý den, veškeré situace, už by každý měl za sebou stohy a stohy knih :-). Jiná věc je, kdo by to pak četl, kdo by to chtěl číst a žít směrem pozpátku, místo směrem dopředu. Chtěl jsem se též zmínit, kromě jiného, že budou po sto letech vydány paměti Mark Twaina v rozsahu přibližně 5 000 stran. Přeji potenciálním čtenářům vytrvalost a dostatek volného času. :-)) Přemýšlím, co bych psal dál, ale nic mě na mysl nepřichází a téma počasí jsem už hned v úvodu zmínil. Počasí je často úžasný průsečík v konverzaci a nejen na autobusových zastávkách, či na nádraží .... lidé se o počasí dokážou bavit pořád. Zvláštní jev. Já se na předpověď počasí nikdy nedívám. Stačí mi, když se ráno kouknu z okna a je to hned jasné. Chtělo by to trochu šťávy, něčím ten můj tak trochu upovídaný textík oživit. Je totiž pravděpodobné, že s každou následující větou byste si u něj mohli zdřímnout, pokud jste tak neučili již hned půlce první věty, což by bylo zcela jistě pochopitelné. Tak k čemu se obrátíme, teď? Myslím, že o mně už víte první, poslední. Je to docela prosté, jako tato blábolivá rozprava. Držím se tohoto: „Keep it simple“. Lidé mají totiž pozoruhodnou vlastnost, dělat z jednoduchých věcí složité vzorce a vytvářet komplexní situace, aniž by to vedlo k větší efektivitě. Rozhoduji se tak, že se podívám do zrcadla. To mi naprosto stačí. Ptám se sám sebe, zda to, co dělám je správné, a pokud je odpověď kladná, je to ok. Už jsem toho napsal přespříliš. Myslím, že bych měl pomalu zakončovat, aby mi stačila barva v textovém editoru. Kdybych psal mnoho, mohl bych opotřebovat klávesnici. I samotná velikost textu není přímo úměrná řečenému obsahu, zřejmě jsem napsal víc, než jsem řekl. Jestli se našel, někdo tak odvážný a zapálený do tohoto textíku  :-) a dočetl až sem, tak mu srdečně blahopřeji a děkuji za jeho vytrvalost.

Motto: Nerozhlížím se po sedmistopých tyčích, které bych přeskočil, ale po jednostopých, které mohu překročit. /W.B./

Sirup ;-)