Neosvitly; inverze

Neosvitly; inverze

                                                      Vzestupné proudy (upwelling) – výstupný pohyb vody z větších hloubek (1-2 m/den)

Nejníž je ordovik: břidličná kostra, ke které přirostl Vyšehrad

jak obří ústřice k útesu, anebo k srdci. Chtěli jsme cítit,

                                                   jako by každý pór kůže byl okem,

a pokud ne, potom raději vůbec.

Ačkoli půda zde nebyla nikdy zvlášť svalnatá,

vzestupné proudy, podobny ledovým pažím,

šátraly pod kůrou stromů a omítek – naslepo

budily dřevo a kamení, z kořenů hnaly je do času.

Říct nové slovo

                  a říkat ho jinak

je v této končině najednou obtížné. Považ, i domům zde

                                                     dávali ženská jména.

Brzy prý zbourají Marii; a na jejím místě vyroste Albert (ten klon!)...

Pozvu tě na čaj a kávové sušenky... raději nemluvit; přesto čas dochází

                                                                        umírat do houslí

v jakémsi, neznámém, vedlejším bytě.

Anebo půjdeme na hřbitov

                 odčítat z náhrobků datace příjezdů, odjezdů...

Pak  znovu čekárna  

                           Nádraží Vyšehrad – vzpomínám! –:

akát se nezachvěl, vrůstal pod traverzu, vtěloval dřevo do čekání

zbylého po jízdních řádech

a když přišel listopad,

pára šla od pusy k ústům. Jak mýtus.

V komínech vyrostly kouřové kmínky,

nastával přízračný les, tvoje Neosvitly.

Na místech stržených zdí – fraktury prostoru,

místa, co lomila ptačí let...

Něco se ti nezdá.

A cosi ještě ano. Jen měkce

do větru krvácí motory.

Je ráno – dávný zvyk světla –,

pod námi kamenné slunce,

co nezapadá.