Monolog

Musím to udělat! Ano musím, jinak se budu užírat výčitkami až do soudného dne. Ale co když to skončí fiaskem? Co pak. Budu se jim ještě schopen podívat do očí? Budu ještě schopen podívat se jí do očí? Budu schopen pohlédnout pravdě do tváře. Jsem snad zbabělec, nebo jen troska schovávající se za pózou sebevědomí? Nebo je to má skutečná tvář. Jsem snad mistr pózy? Dovedl jsem k dokonalosti umění klamu?  Ne. Někde přece musí být řešení. Takhle to dál jít nemůže. Pryč z bludného kruhu.

Je smrt? Je vůbec život?, Mohu sakra zemřít, nebo je to jen výsada několika vyvolených. Kruh se uzavírá. Drží mě to ve své moci a nemohu odolávat. Je to strašlivé. Jak jen mohu být tak krutý? Jak jsem mohl být tak krutý? Jak oni mohou být tak krutě milosrdní. Vždyť jsem jim pomohl. Ano, já jsem jim pomáhal. To oni mě zneužili, oni mě vychovali a oni mě přivádějí k šílenství a uvádějí mě v počátek smutku a beznaděje. To oni! To oni! To oni!

A je vůbec naděje. Proč nevěřím v Boha a proč nevěřím v naději? Víra v lásku ta vzala za své již dávno. Proč odcházejí. Proč ty zástupy odcházejí a zase přicházejí ? Cítím zatracení, ale co mohu dělat. Cítím vinu, ale čím jsem se provinil. Kam zmizely mé čisté myšlenky. Kam se poděly nekonečné lány polí a aleje lipových květů. Kam se poděl bzukot včel a mlčení ryb. kam se podělo lesní ticho a bzučení much na hnojišti. Kam se poděl život a kde naleznu smrt? Každý o ní mluví, ale nikdo ji neviděl. Snad jen ten pár vyvolených. Čím si to zasloužili! Co udělali, aby se zbavili toho břemene. Musím to vydržet, ostatně mi nic jiného nezbývá. Co dělat, když se nemůžu zbavit toho odporného daru? Danajského daru! Kde se bere to utrpení? Kde se dá nalézt vykoupení? Za co se lze vykoupit? Ta skála budiž prokleta a prokleta budiž i má pouta, které mě drží u země. Prokleta budiž síla, která drží mou duši v těle. Proč za ně musím trpět? Proč? Proč jsem to udělal? Proč se snažím porozumět? Oč je sladčí nevědomost. Proč ten orel stále přilétá?