Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

decentní výprsk z dvoulitrové PETky

06. 06. 2010
2
4
770
Autor
klozet

    Zrak mu koloval od ojeté škodovky až po pár mrouskajících se koček. Byl pozdní páteční večer a cigareta odhozená na chodník doutnala v ohybu kouře, který ladně opisoval velké umírající S. Na chvíli zapochyboval o tom, co udělal bezmála před dvěma roky. Ta chvíle mezitím, byla obepsána odpoledním vstáváním, zapínáním zašlé Tesly, zalíváním bonsaje, který dostal od přestárlé tetičky. Konzumoval vlastní pot a ústa měl zasněná. Na večeři chodil do blízké restaurace, v pozdějších fázích těch komplexních večerů objímal obtloustlou servírku, která dýchavičně polykala již několikátou rundu malinového likéru, objednávaného výhradně na jeho účet.

"Podepište mi tu zkurvenou fotku, pane! Vážím si Vás ze všeho nejvíc na světě!"

    Jeho oči obepnuly pás, který byl jak z jiného světa. Patřilo k němu bledě hnědé tělo, lesklé nohy a punčocháče ze saténu či bůhvíčeho. Stál chvíli v naprostém deliriu, mozek mu zapojoval poslední synapse až těsně před jejím rozkazem. Byla pro něho loutkou a přitom mu nakazovala co a kdy má udělat. Měli zvláštní vztah.
    Odepjal pásek, shodil košili a vydal se směr vana. Ta cesta mu ubíhala rychle, byla to jedna z těch kratších, kdy není třeba riskovat a zvracet na podlahu vnitřek sebe sama. Pustil teplou, přesně na 24 sekund. Pustil studenou a skákal do vody. Opařené tělo ze sebe vydalo hlásku čehosi, co stálo za zmínku snad jen při ohledávánání mrtvoly v panickém strachu mladého policajta něco nepodělat. Beztak mu to způsobilo lehkou bolest. Zařval na tu loutku. Měli zvláštní vztah. On na ní křičel, když si nebyl jistý svým životem, ona na něho, když si nebyla jistá svou důležitostí a postavením.
    Přiběhla z lodžie, zapráskané všeljakými krámy z jeho dětství. Strhl jí k sobě do vany, lehce ho zadusila svou vahou. Natáhl ruku po starodávném radiu, které mělo v koupelně víceméně jednoznačnou pozici. Dvojjazyčně řečeno - tlumilo vášeň. Zařídilo, že Vivaldiho melodie skryly za svojí hlasitou radost z jarního počasí veškerou touhu z dvou podzimních smutků. Na chvíli zas bylo dobře.


4 názory

Deprimida
09. 04. 2012
Dát tip
"Na chvíli bylo zas dobře." Jo, tomu rozumím.

klozet
07. 06. 2010
Dát tip
není to příběh, existence textu význam má, kvůli ní si vyblil komentář delšího obsahu, za což ti děkuji

jH
06. 06. 2010
Dát tip
mladého policajta, něco nepodělat. konec: Zařídilo, že Vivaldiho melodie skryly za svojí hlasitou radost z jarního počasí veškerou touhu z dvou podzimních smutků. Na chvíli zas bylo dobře. to mi přijde jako příšerně přehnaná větná konstrukce, navíc závěr nikam nemíří a nic neřekne, nevidim v tom pointu, jen - konec textu, jeho koma, smrt, řikej si tomu jak chceš, příběh prostě skončí, ale nedá tomu něco zacyklujícího, něco co by existenci textu dalo význam, něco něco něco co tam má bejt a prostě nejni ... vindal by řek, že tomu chyběj koule

martinez
06. 06. 2010
Dát tip
celkem se mi to líbí ale třeba ta část s napouštěním vany, ta mě vyloženě mate

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru