..nevím

Povaha, jak páteř křivá,
nenávist - až příliš živá,
bolest jež skály bortí,
odpor, co nehty kroutí,
zmatenost, která mozkem třese
pocity, které Tvé srdce neunese
ostnatý drát, co vnitřnosti Ti dusí,
všechna ta slova, co se Ti hnusí..

Jak dehet na plicích
jak bacily na mincích
držíš se těch,
co Tě v těchto dnech
nechali v koutě
a do nebe nevezmou Tě..

Jako pomsta, kterou si vychutnáš
jako prolitou krev, kterou ochutnáš.
Jako nůž, co se do zad zabodne
jako vášeň, která jednou vychladne..
Budeš nucen touhle cestou jít
na všechny kolem sprostě klít..

Všechno to, čím jsi nikdy nechtěl být
teď jsi a o radosti už můžeš jen snít..