Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seČerstvě okousané nehty čpí jako prach z vyvrtaných zubů
Autor
Jindrall
Na komíny
se šplhalo po ostnatých drátech
k obloze
na niž se jim tak snadno zapomnělo
když se vzdali naděje na nebe
Tehdy se mi ještě stávala znamení
a jeden z těch jasnozřivých vágusů mi v baru řekl:
"Bojuj o ni!
... jestli můžeš"
Zpoza zatáček se po západu slunce vynořují světla automobilů
když mhouřím oči
světla blížícího se automobilu se změní v sluneční korónu
ale ať je tisknu sebevíc
není to dost
aby se nakonec nerozdvojila
- zpět k slunci už je nezvrátím
Lesy už se nezdají být dost rozsáhlé, aby v nich šlo o přežití
Za každým horizontem číhají města
cesty
ale není cesty
která by mě k ní dovedla
Na obrubníku jsem pořád stejné novorozené hříbě
ale už pozdě vím, že
bojovat o ni znamená, bojovat o její důvěru
13 názorů
Docela by mně zajímalo, jak píšeš dnes, po čtyřech létech. V této básni, kde jsou rezervy, obraz se sluncem, bojovný a nešikovný poslední verš, podobně po první sloce ...bojuj o ni, ale na druhou stranu se mi jví tvůj způsob veršování velmi, velmi příjemný, poklidně plynoucí i hezký, nádherná metafora s hříbětem i lesem, kde ovšem sloka zase končí trochu zbytečně přímočaře cesta, která nepřivede zpět.. Ale mám pocit, že jsi ukázal potenciál. Tip