křest

Stojím tu před Tebou, Pane, Bože můj a Otče. Slyším kazatelova tichá slova požehnání, matně vidím tváře mých blízkých hledících na mě ze břehu řeky, vnímám Tvůj dotyk… Stojím tu, připravená vyznat svou víru před celým Světem, unavená hledáním pravdy, protože mimo Tebe jsem nacházela jen nejistotu. Všechny věci se zdály tak únavné, že to nedokážu ani vyjádřit… Cokoli přijde, pomine – jen Boží je věčné. Miluji Tě vším, co jsem, Hospodine, moje sílo. Bože můj, jsi má skála uprostřed nicoty, utíkám k Tobě s jistotou, že mne neodmítneš. Přijmi mě, proměňuj mě, dělej se mnou, co uznáš za vhodné…

Pomalu se celá nořím do vody. V tu chvíli nevnímám nic než Tebe. Jako bys Ty sám vztáhl ruku z Nebe, abys mne uchopil a vytáhl nad hladinu. Nyní jsi mě učinil volnou, Hospodine, ubránil’s mne před mnou samou a uchoval pro své Království. Kráčím do Tvého světla, Pane. Můj Bůh září do temnoty Světa. S Tebou přemohu vše.

Vidím teď znovu všechny, kteří tu teď se mnou jsou, lidi, na kterých mi záleží. Vychází mi vstříc má rodina, přátelé, všichni mne objímají, blahopřejí k mému rozhodnutí, přejí vše nejlepší do nového života, který jsem si vybrala. Vidím štěstí v očích mých milovaných rodičů, cítím radost v obětí kamarádky… Nikdy jsem necítila tolik lásky, Pane… Teď ji nacházím v hlubinách Tvé milosti a radosti.

Pomalu začínají všichni odcházet, loučím se i s jednou  kamarádkou, která přišla, přestože není věřící. Na chvíli pocítím smutek z toho, že Tě nezná… Netuší, čeho se vzdává, když odmítá Tebe. Nikdo to netuší… Ty jsi ale dobrý Bůh, ukazuj lidem cestu, uč je Tě znát. V Tebe doufám, Bože můj a vím, že nikdy nezklameš. Kéž bych Ti mohla slíbit totéž…Uč mě chodit po Tvých cestách, veď mě ve své pravdě a lásce, vždyť jsi můj Otec, má jediná spása, má jediná naděje, důvod žít… Buď se mnou, ty’s můj Bůh navěky a navždy, Ty sám mne povedeš věčně…