Taxikář

Podíval jsem se na hodinky a upřímně zalitoval ručičky, která se plahočila pořád po stejné trase a ještě ke všemu v tomhle vedru. Ukazovala třetí hodinu. O půl čtvrté jsem byl očekáván v Tchuaniho restauraci. Doufal jsem, že si toho klient koupí co nejvíc. Byl to vždycky dobrý pocit. Chvilku mít čisté ruce.

K nemocnici ne a ne přijet taxík. Když jsem jeden zahlédl, málem jsem zatleskal radostí jako dítě.

„Potřebuju hodit do Tchuaniho restaurace v Čínský čtvrti.“

„Dobrej, nastupte si.“

V autě bylo dusno a doufal jsem, že cesta nebude trvat dlouho.

„Vedro, co?“ řekl taxikář a podíval se na mě do zpětného zrcátka.

„Jo, to teda jo.“ Povolil jsem si kravatu. Můj řidič nevynechával ani jednu červenou.

„V Tchuaniho restauraci jsem byl jen jednou. Tenkrát jsem dostal tak pálivý nudle, že už jsem tam víckrát nešel. Ale jak na vás koukám, vám asi nejde přímo vo to jídlo.“

Zřejmě z mého obleku usoudil, že tam mám nějakou schůzi. Což odhadl správně.

„Dobře, díky za tip. Nedám si nudle,“ odpověděl jsem. Díval jsem se z okna a bavil se výrazy uřícených lidí.

„Poslyšte, neviděl jsem vás už někdy?“ zeptal se řidič.

Ztuhl jsem. Jestli je to tak, měl bych si urychleně vystoupit. Byl jsem dealer se zbraněmi z černého trhu a každý samozřejmě dříve nebo později přišel na to, že jsou to zbraně kradené. A to z mého zákazníka dělá podvedeného zákazníka a tudíž je tohle jeden z nich, mám na mále. Ale proč by taxikář kupoval zbraně? Většinou to jsou soukromí detektivové. Klid.

„Obávám se, že ne,“ usmál jsem se.

„Děláte špatnou věc,“ oznámil mi taxikář.

„Prosím?“ začínal mi lézt na nervy. Už abysme tam byli.

„Nedělejte to.“
„Promiňte, ale myslím si, že jste si mě s někým spletl.“
„Žijete špatný život.“
„Víte, vlastně mi to bude stačit na kraji New Arku.“

„Ani náhodou.“
„Prosím?“ Začínal jsem si připadat jako unesené děcko.

„Bude hořet úřad,“ pronesl.

„Promiňte?“ Ten chlap byl vážně úplně pominutý. Buď to byl blázen, nebo to ráno přehnal s panáky.

Opravdu mířil na New Ark. Projížděli jsme hlavní ulicí. Jel opatrně. Žádné plameny jsem neviděl. Když jsme se zastavili před semaforem, ohlušila mě obrovská rána. Otočil jsem se a uviděl vysokou budovu v plamenech. Úřad. Na silnici se válely střepy z oken. Křik a hysterie ovládly chodníky. Z budovy vybíhali popálení lidé, na které ječel požární hlásič.

Řidič nehnutě seděl a s ledovým klidem čekal, až padne zelená. Prsty poklepával na volant.

„Jak jste to sakra…? Co jste zač?“ vyjel jsem na něho.

„Jsme tady. Tchuaniho restaurace. Hmm…vypadá to na hodně hostů. Dvěstěšedesát,“

„Dvěstešedesát hostů?“divil jsem se.

„Ne, dvěstěšedesát za jízdu,“ řekl řidič. Zmateně jsem z kapsy vytáhl zmačkanou pětistovku, náhodou politou portským, a vtiskl jsem mu jí do dlaně. Buď už jsem byl tak pomatený a vsugeroval jsem si to, nebo zkrátka můj řidič nebyl prostý člověk, ale jeho dotek v životě nezapomenu.

Večer jsem se pořezal při holení. Byl jsem jako smyslů zbavený. Dnešní jízda taxíkem mě vyvedla z míry. Zákazníkovi jsem prodal všechno, co můj kufr nabízel.
Umyl jsem si ruce a šel spát.
Každý prý máme svého anděla strážného.

„Co bude dál?“

„Zkus taky občas zapřemýšlet i ty!“

„Pokavaď se nepletu, boss jsi snad ty, ne?!“

„S tím úřadem to dneska šlo pěkně na levačku. Chytili Franka, z toho nic dobrýho nevzejde.“

„Myslíš, že bude mluvit?“

„Na Frankieho stačí sáhnout a zazpívá,“ řekl ledově a s rámusem vstal od stolu.

„Kam jdeš?“

„Jdu se projet.“

„Cože? Teď tady řešíme budoucnost a ty si zase jedeš hrát na převozníka?“

„A co mám doprdele podle tebe dělat?! Z tohohle kruhu už se stejně nedostanu bez kulky v čele.“

„Vzdáváš to? Je ti jasný, že nás teda tím pádem všechny odsuzuješ k smrti?“

„Vedu špatnej život.“

„Na tos jako přišel jak, byl jsi v kostele, nebo co?!“

„Ne, na to jsem přišel, když jsem si tehdá od svýho syna koupil zbraně. Nevěděl vo mě.“
„Dojemný, škoda, že nebulím.“

„Dneska jsem ho vezl taxíkem,“ řekl tiše muž.

„Ježiši, vzpamatuj se!“

Dopil sklenku a položil ji na stůl tak, že se překotila a spadla.

„Dlužim ti za pití,“ řekl zamyšleně.

Podal mu zmuchlanou bankovku politou vínem, kterou měl v kapse.