Strastiplná cesta k obchodu

Zavřeli mi před nosem v jednom obchodě. Poněvadž jsem se nacházel ve vesnici, kterou neznám, byl jsem nucen se někoho zeptat, kde je ještě nějaký jiný krám. Vyjdu na ulici a široko daleko nikdo nebyl, kromě jedné babičky, která měla velký hrb. Na sobě měla pokecanou blůzu, otrhané tepláky a bačkory s květičkovaným vzorem. Otázal jsem se paní kudy k nejbližšímu krámu.
 "To vyjdete touhle ulicí nahoru, tam se dostanete na směr Libochovice a potom rrrrrovnou dolů."
 Zdálo se, že domluvila, ale bábrle povídala dál.
 "To jste udělal moc dobře, že jste koupil tenhle barák. Je to dobře, protože tohle je skvělý místo."
 Začal jsem tušit, že si mě s někým spletla.
 "Vy jste synovec nebo strejda?"
 Řekl jsem, že jsem strejda.
 Babička povídala dál: "No ale ten keř, co máte u toho baráku, byste si měl vykopat, jinak by vám tu udělal neplechu."
 Přikývl jsem, že to napravím. Po té mi říkala další výhody toho pozemku, který jsem jaksi vlastnil. Nakonec mi vyčinila, že jsem postavil špatně vrata, že parkuju na nesprávném místě a že bych měl nahodit novou omítku.
 Poté ještě něco zamumlala a já paní slíbil o co mě žádala. Ještě jednou výhružně zvedla prst a domluvila mi, abych to opravdu udělal.
 Poděkoval jsem a odešel se ptát nějaké rozumnější osoby, kudy ke krámu. Potkal jsem jednu holčičku. Otázal jsem se jí a odpověděla mi: " To musíte tam, a až tam dojdete, pudete tam a potom rovnou tam." Přitom pohybovala rukama, aby mi to bylo jasné. Zakroutil jsem očima a pokračoval hledat jiného člověka.
 Potkal jsem jednoho zedníka a ten mi konečně řekl srozumitelně cestu.
 Vítězoslavně jsem došel a byl rád, že jsem našel krám, měl jsem totiž velkej hlad.

---