Kráva

„Já toho v životě už stihla hodně posrat,“ řekla a zamyšleně se přitom dívala na bazén naproti v ulici. „Mně prostě nestačilo dlužit pár tisíc. Potřebovala jsem víc. Ani nevím, co jsem si tenkrát myslela. Plat mi na pokrytí dluhu nestačil a žádný jiný příjmy jsem neměla. Já, stejně jako Jakub zkrátka věřila, že to nějak dopadne. Jo, jsem kráva blbá, klidně to řekni. Stejně si to myslíš. Jenže já si svoje chyby vyžírám. Do posledního drobku, do první exekuce.“ Otevřela kabelku, vyndala z ní cigára a jedno si zapálila. Chvíli tupě koukala do ulice, pak pokračovala. „Jsem s tím vším smířená a beru to celý jako daň za blbost, ale jednu věc si nikdy neodpustím. Nemělo se to nikdy dostat mezi nás dva. Všechno bylo fajn a najednou je po pěti letech konec. Proč? Kvůli dluhům, který jsme si nadělali? Kvůli prachům? Všechny hádky se jich týkaly, to jo, ale já nikdy nevěřila, že se to může dostat do našeho vztahu a navždycky ho otrávit. Ukázalo se, že vlastně jo. Pořád ho miluju, ale už spolu nikdy nebudeme. Láska ubitá rozumem se rozhodla zalízt za gauč a nepozorovaně tam chcípnout. „ Potáhla z cigára a pokývala hlavou. Svítalo.