SNĚNÍ

V soumraku duše se skrývá,

jak motýl usedá na dlani.

Do hlubin v myšlenkách se dívá

a vzhlíží tiše svítání.

V písních slyší ševelení,

když vítr ve větvích si hraje.

Tu v bouři se zjeví v naději,

jak plachta, jenž na stožáru vlaje.

Při krocích ozvěny duní,

krok za krokem jdou dál.

Cítí tu krásnou vůni,

jenž květ ji světu dal.

Jak vysoko nad horama,

lesknoucí se slunce svit.

Tak hluboko v moři pod vlnama,

jde vidět stále její třpyt.

To život dává naději,

jakkoli je krutý.

Žít život stále krásněji,

být na prvním místě a ne druhý.