Úryvek č. 5

"Ano, prostě byla najednou nezvěstná. Teta vedla
často řeči, že by chtěla za hranice.
Zmizely i některé její věci, jako šaty a tak.
Policie uzavřela tento případ jako že teta prostě
odjela. My jsme všichni také toho názoru. Ani jsem ti
o tom nepsala, to víš myslela jsem, že by tě to
nezajímalo.
"A kdopak to je ta teta Eliz?" vložila se do rozhovoru
Georgie, ačkoli jí Erik všechno o tetě předtím
vysvětlil.
"Eliz Hausová je svobodná pětačtyřicetiletá sestra
mojí matky", vysvětlovala Nunu.
Když dorazili k vile už se stmívalo. Slunce
zapadalo za vzdálený obzor moře a jen několik
ptáků se ještě semtam ozvalo v korunách usínajících
stromů. Všichni se shodli v tom, že je dnes
krásný vlahý večer. Nunu, David i Hawellovi se
odebírali ke skleněným vchodovým dveřím. Georgie
si pomyslela, že určitě neusne, když si pomyslí,
že je tam i..... . Večerní ticho přerušil hlasitý sykot.
Všichni se otočili ke stojícímu vozu, až na Erika,
ten se k němu okamžitě rozeběhl.
"No, samozřejmě. Někdo vypustil všechny čtyři duše."
Kdo jiný to mohl udělat, než ta zatracená Jania."
Ale tuto větu si už Erik myslil raději jen v duchu.
"Co se dá dělat. Zítra se to dá do pořádku. Ráno je
moudřejší večera." snažila se Erika uklidnit
Nunu.
 

"Nunu má pravdu, půjdeme si raději lehnout", dodala
už unavená Georgie.
Jak řekla, tak se také stalo. Všichni zamířili
ke svým pokojům...
Erik za sebou zavřel dveře.
"Už jsem myslel, že to nevydržím a všechno jim řeknu."
"Hm,..... tak to bys´asi pěkně zbabral."
Hawellovi si ještě chvíli povídali a potom šli spát.


* * *


"Už jsou to čtyři dny, co jsme u vás Nunu!"
"Erik má pravdu," doplnila ho Georgie, "Už by jsme se
měli vrátit domů. Už vás otravujeme dost dlouho."
"Ale kdepak. Jsem moc ráda, že tu jste. Nebýt Davida
připadala bych si tu tak sama." vyhrkla Nunu.
"Opravdu budeme moc rádi, když ještě zůstanete." dodal
David Jaxer.
Hawellovi se dohodli, že tedy ještě zůstanou. Byla
to pro ně vlastně jakási podivná svatební cesta.
Odpoledne si šli manželé Hawellovi sednout
na zahradu do altánku. Chvílemi zahlédli Janiu, jak se
schovává za stromy a pozoruje je. Už, už se chtěli
zvednout, když uviděli Nunu s Davidem, jak přicházejí
směrem k nim...
 

"Milí mladí manželé, strýček Jon si vás, i všechny
ostatní obyvatele této vily, dovoluje pozvat na
půldenní projížďku svou motorovou lodí. Samozřejmě
po moři." oznámila jim tuto radostnou zprávu dvojice,
která k nim mezi tím došla.
"Ale to je výborné." ozvala se Georgie.
"Alespoň si všichni zlepšíme náladu." dodal Erik.
"Máš pravdu, doufám, že to kladně zapůsobí i na
tatínka." připojila se Nunu.
David jen mlčky stál po boku své snoubenky Nunu
a šťastně se usmíval.


* * *


Asi v půl druhé přišel Jon Rappael všem oznámit, že je
loď připrvena...
Jako první se hnal starý Byll, kterého následoval
jeho zdatný strážce, kterému Rappael říkal - Swid.
Za nimi cupitala kulaťoučká Olli s Janiou. Vzadu se
šourala upovídaná čtveřice Nunu, David, Georgie
a Erik. A jako úplně poslední je dobíhala služebná
Charlosina Benfordová, která musela jet chtě-nechtě,
protože služka je prostě důležitou součástí
Rappaelových.
Ve vile zůstaly jen dvě dobře vycvičené čistokrevné
dogy.


* * *