čas

Stála jsem u zdi a říkala dost,

ty si neposlouchal a dával si najevo svoji krutost.

Za má slova za vyřčený hlas, 

to přece nemůžeš,

takhle mě trestat zas.

Ty víš že mě to bolí a zároveň vzrušuje,

ale dáváš rány tou holí a už to není ta hra,

co se mezi námi hraje.

Uvědomíš si to,až sanitku voláš,

já nemluvím ani se nehýbám,

svoji hůl ukrýváš.

Kdo ti bude věřit,že to byla jen hra, dneska si to přehnal, byla to tvoje prohra.