Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte se24.8.2010
27. 08. 2010
0
7
479
Autor
Gabulesul
***
Skloněný v úplňku nebeských úkazů
pohledy zemské spoutáváš.
Svádíš mě doteky třpytivých úžasů,
na rty je vroucně pokládáš.
***
Ochránče nebes neklidných,
pohlcen mračnem lehkosti,
znalče životů ošidných,
postůj zde ve své němosti....
...aby se oči napily Tvého jasu,
na znamení konce a začátku,
spletenou něhou ctného vlasu,
ukrytého v drobném pozlátku.
***
V dáli mámíš září věčnou,
bdělý jsi ve své nádheře.
Hoříš láskou neskutečnou,
umíráš s vlnkou kadeře.
***
Hřeješ srdce v rukavičkách bělostné tmy,
jsi měsíc v úplňku!!!
7 názorů
Hloupá květinka
27. 08. 2010
To poslední dvouverší se mi zdá býti již redundantní...imprese těžké deky, několik šroubovaných výrazů, několik milých obrazů.
já nevim, možná ta moje strašná kocovina...ale vázanost veršů je jenom jako snad. Nepřesvědčivej text.