Mám se bát

    Mám se bát, když ta studená a prázdná noc
    mě hostí a chce snad mi i lhát,
    snad má v plánu mé opilé hlavě do ouška našeptávat:

    NEBOJ SE, NEBOJ!! DNES SE NIKDE NEVÁLČÍ!!

    Tak já půjdu a statečně si ustelu na hřbitově,
    je jedno, kde usínám, hlavní je, abych se ráno nebudil sám,
    je jedno, s kým půjdu spát, když ráno u mé rakve budou stát
    dva příslušníci městské policie
    a místo smutečních věnců -
    - bločky, snad na poznámky,
    a místo hřejivých slov -
    - kecy, snad na prodej.

    Mám se bát, když studené a prázdné ráno,
    mi po křídlech ptáků pošle vzkaz,
    že Ty jdeš právě sama spát, ale na mě nemyslíš.
    když to studené ráno zase křičí:

    PROHRÁLS!! BYLA S JINÝM!!

    Tak já se teda statečně zvednu z rakve,
    na co chci v té uspěchané době čekat?
    Na autobus, až přijede a odveze mě kamkoliv pryč,
    třeba do školy, práce, války, či pracovní úřad.
    Tam si bezeslova stoupnu do zástupu a začlením se.
    A budu se pyšnit, že místo snů mám -
    - praxi snad k dané věci,
    a místo bláhové naděje -
    - svačinu, co snad ještě zasytí.

    Mám se bát, když studené a prázdné poledne,
    pozve mě na oběd s mým horším já,
    když mi klidně sdělí:
   
    TOLIK HODIN UŽ SI VZHŮRU A NEDOKÁZALS NIC!!

    Tak já se statečně zvednu od stolu,
    kosti vezmu domů psovi a zbytek nechám bezdomovcům,
    za lásku nezaplatím, tu nechám na věšáku oběšenou,
    vždyť k čemu mi je mrtvá?
    A místo kabátu si obléknu -
    - pocit, že ještě žiju,
    a místo deštníku si vezmu -
    - jednu tvrdou housku.
    Proč jsem to udělal?
    Sám nevím.

    Mám se bát, když začne se stmívat
    a večerní hřbitovy do úkrytu začnou zvát?
    Asi bych měl, ale už na to nemám čas,
    po celém tom dnu, už naslouchám jen tichému volání:

    POJĎ SI TAKY LEHNOUT!! NEBOJ SE!!