O nehodě

 Otevřel knihu na první straně a hned v ní začal vzrušeně rejdit nosem. Znechuceně si odfrkla. Vždyť tu knihu celou zamastí! Zabručela si, jen sama pro sebe, věděla, že hádat se s ním nemá cenu. Zahalekal, asi našel, co hledal. Ona pohlédla z okna. Ozval se výbuch, střep od okna letící se jí zaťal do krku a on, s rozbitými brýlemi a potrhanou knihou v ruce zmateně koukal na její útlé tělo ležící v kaluži krve. „Co se stalo?“ zašeptal. „Co se to, pane Bože, stalo?“ Rozbitým oknem vlétl do pokoje útržek novin.  

„V KOSTELNÍ ULICI VYBOUCHL PLYN“

Popadl ho, koukal na něj chvíli, pak jej mimovolně zmačkal a otřel si s ním pot čela. Zbytek tiskařské černi se mu rozetřel po obličeji. Pak ho napadlo, že bude lepší, když vyjde ven, aby na něj, nedejbože, nespadl dům. To by mu scházelo. Rázně se otočil a až ve dveřích se váhavě zastavil. Pohlédl na tu ženu, která mu nepřála jeho mastný nos a pak zemřela, se střepem v krku. Pousmál se. V krku, který tak pyšně ukazovala. Tady to máš, volavko jedna. Vyšel z domu a praštil dveřmi. Venku koukl doprava a uviděl zmrzlináře, jak prodává zmrzlinu. Koukl doleva a uviděl dítě na koloběžce, jak si vesele dovádí na silnici. Chtěl na chlapce zakřičet, ať si dává pozor, ale pak se zarazil. Copak si nikdo nevšiml, že v ulici vybouchl plyn? Skočil ke zmrzlináři.

„Pane, vyděl jste to, ten výbuch? Co se přesně stalo?“ Zmrzlinář se na něj podíval.

 „O čem to, milý muži, mluvíte?“ Usmál se přátelsky. „Na, nechcete zmrzlinu? V tomhle parnu přijde vhod.“ 

„Copak vy jste to neslyšel? Přímo v mém domě, hned naproti! Ten výbuch!“ Zmrzlinář se na něj zmateně díval, pak se koukl na dům, na který ukazoval. Pak zakroutil hlavou a odjel se stánkem dál.

Muž zůstal na ulici úplně sám. Vydal se tedy směrem, kterým prve viděl chlapce na koloběžce. Doběhl do parku a hned zamířil k nejbližší lavičce. Oslovil tu paní poněkud neomaleně, ta ale zrovna pohřbila matku, a tak byla v dobré náladě.

 „Jaký výbuch, mladý pane? Sedím tady notnou chvíli a nic jsem neviděla ani neslyšela.“ Usmála se na něj přívětivě. Podíval se na ní jak na hloupou.

„Podívejte, i v novinách o tom psali.“ Nahmátl v kapse zmačkaný kus papíru, aby ženě ukázal tu novinu. Bohužel, zpráva byla celá rozmazaná, jak se prve utíral. Ona dáma tak viděla jen kus špinavého papíru. 

„Tam se ale nic nepíše, dobrý muži. A konečně, i kdyby to byla pravda, s tím výbuchem, myslíte, že by to psali v novinách hned po tom neštěstí, zvláště, když vycházejí až večer? Mějte hezký den a zkuste si odpočinout.“ Zvedla se a odešla. Podíval se za ní s výrazem štvance. Kolem se prosmykl chlapec na koloběžce. Nevšiml si ho. To, že chlapec upadl poté co do něj vrazil a zarazil si do hlavy kolík, který vytyčoval dětské provázkové bludiště, to byla asi jen náhoda. Když ale muž uviděl, že to nikoho nezajímá a opodál stojící muži vtipkovali na adresu nějakého blázna s výbuchem, to ho dočista zmátlo. Dupl na chlapce a běžel skrz park přímo k řece, do které skočil. A kdyby v ní byla nějaká voda, dozajista by se utopil.