Přeměna tučňáka ve psa

Tučňák se tak jednou brouzdal ledvinami starého slona jménem Urrmmm, když tu ho napadlo : co já bych si neudělal nějaký delší výlet?
A vyrazil. Hned na to zablikal a na jeho místě se ustálil obraz psíka se spokojeným výrazem ve tváři. Znovu bliknul a rázem se změnil do rychlé sekvence obrázků pochodujícího kačera, pak znovu ve psíka. Kačer, ryba, kačer, psík, tentokrát podává pac, štěká. Kuře, kačer, pes. Tu tučňák zakopne a padá do temných očí psíka, jež se před ním otevřely jako dva otvory do hlubin země, padá do obou zároveň, jako by se jeho tělo rozdvojilo. Padá světelnými tunely, je jimi nasáván, oba tisíckrát mění své směry a to nezávisle na sobě, ať už jde o rytmus změn, či jejich shody. Prolétá psíkovými útrobami, ledvinami i tlustým střevem, nyní v podobě do sebe stočeného kojence, padá vzduchoprázdnem konečníku, který se vysouvá z těla podoben parabolické trubce (u konce se ztenčující se tendencí). V okamžiku, kdy z ní vylétá, zachvacuje jeho tělo rotace strašlivé úhlové rychlosti, vytahuje ho za nohy i ruce (vypažené nad hlavou), jeho tělo se začíná prodlužovat nahoru i dolů, roste, dospívá, narovnává se. BLIK!

Ježíš s rozpaženýma rukama letí vesmírem šílenou rychlostí, takovou, až by se nezávislému pozorovateli mohlo zdát, že se hvězdy okolo mění v rozmazané šmouhy, zatímco Ježíšovi jen zlehka povlávají vlasy! Stojíš-letíš před Ním, zahaluje tě Jeho stín, je obrovský... Pojednou se Jeho ústa otevírají (dřevěná brada se posune směrem dolů) a ..... "HAF!" ozve se z reproduktoru (krytého dřevěnou děrovanou deskou), dříve přikrytého spodním rtem.

"HAF! HAF!!"