Anarchy in Anthill

Anarchy in Anthill

Tak tedy začněme. Jsem Ferdarda, ale to prý vůbec není podstatné. Hlavní je, že jsme mravenec, přesněji Diacamma rugosum. Vylíhl jsme se jako mravenec, žil jsme jako mravenec a asi i umřu jako mravenec, i když jsme se tak nikdy necítil.

Matku jsem nikdy neviděl. Snesla mě jako své třetí vajíčko… V devadesátém sedmém milionu. Nikdy jsme jí to nevyčítal. Představa, že by se o nás všechny měla starat sama je dost ujetá. A navíc jsme dostal celkem fajn chůvičku. Byla hodná, milá, jen na můj vkus trochu moc ukecaná a politicky angažovaná. Pochopil bych, kdyby mi před spaním četla pohádky, třeba o Ferdovi, ale ona mi předčítala politický program Strany „naší královny“. Další věc co mi na ní vadila byl fakt, že mi odmítla dát jméno. Oslovovala mě 97000003. Jména se prý neslučovala s jejím politickým smýšlením. Ona sama byla soudružka chůvička 72523697.

Hned po vylíhnutí mě od ní vzali a poslali do školky. Byl jsem zařazen do skupiny SCZ124/C-21b. Naše školka byla v 43 sektoru mraveniště, který vypadla stejně jako všechny ostatní – chodby, tunely, konferenční sály, dílny, továrny, rafinérky, sklady, sportovní hala a královské apartmá s řečnickým balkonem. K tomu byly všude rozvěšené reproduktory, z nichž k nám mluvil hlas „naší královny“.

Věčné kecy o tom, jak jen v kolektivu je síla, jak nás všechny miluje a její lásku musíme splácet prací, mě upřímně řečeno začaly srát už během druhého dne ve školce. I když musím uznat, že mé přeložení z jesliček do školky by se dalo brát jako kariérní postup. Už jsme nebyl 97000003 ale „Ten ve čtvrté řadě a dvacátém osmém sloupci výchovně-vzdělávací skupiny BRT28/69.

Po pár týdnech mě přesunuli zase. Tentokrát už k regulérní pracovní skupině. Moje jméno se nijak zvláště nezměnilo, jelikož tam přesunuli celou třídu. Od té doby jsem byl „Ten ve čtvrté řadě a dvacátém osmém sloupci pracovní skupiny BRT28/69.

Po práci jsem měl dvě možnosti trávení volného času. Buď chodit na všeljaké schůze nebo do hospody. Druhá možnost zvítězila.

No a tak jsme potkal Steva, Glena a Paula. Pili jsme spolu snad každý večer asi měsíc v kuse, až se z toho zrodil nápad. Založit punkovou kapelu. Zkusili jsme to. Myslím, že kdybychom nebyli komunističtí mravenci, ale třeba kapitalističtí motýli, mohli jsme se prosadit. Měli jsme i pár vcelku oblíbených hitů. Tak třeba „Anarchy in Anthill“ nebo „God kill the queen!“ Jenže vysvětlujte vládě, že mravencům se to líbí. Tak nás rozpustili, rozdělili a rozeslali do různých jiných skupin. Bohužel pracovních.

Já se dostal k 1258LK/78CX oddílu hlubinné těžby, kde mě čekalo další přejmenování. Stal se ze mě kopáč 35624521. Kopal jsme a kopal, až mě za to na týden zavřeli. Kopl jsem přímého nadřízeného.

Po propuštění z nápravného zařízení s mírnou ostrahou mě čekalo přeložení do nejhlubší části dolu. S oficiálním přejmenováním se už neobtěžovali. Prý by se to nestihlo vyřídit… Tak jsme si jméno vymyslel sám. Ferdarda. Poprvé se mi moje jméno líbí. Normu plníme na pohodu a jinak to tu je také vcelku fajn. Ani byste nevěřili, kolik je tu mravenců milujících punk.