Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Láska na první pohled

24. 09. 2010
0
6
1084
Autor
Augi

 

Bylo to už dávno
co se stalo. Byl jsem na jednom neznámém místě. S různými lidmi.
Z čista jasna jako blesk z nebe do mě uhodil. Pocity, které se ve mně objevily byly nové. Nemohl jsem je ovládnout. V mém těle plál oheň. Srdce ni sevřel ledový stisk. Zastavilo se jen na okamžik. Ale připadalo mi, jako by uběhla celá věčnost. Mým tělem pronikl do každé části ohnivý jazyk. Dostal se k ledovému srdce a celé ho obalil svým teplem. Začalo opět tlouct. Ćas se rozběhl a já mohl volně dýchat.
                V ten den pro mě nastalo nové poznání v mým životě. Naivně jsem si myslel, že by se něco stalo. Něco co by zpříjemnilo chvilky v mém osamělém životě. Ćím dýl jsem ji pozoroval, tím víc mě přitahovala. Vteřiny ubíhali a měnily se v minuty. Kéž by mi nesmělost nebránila. Odvaha se skrývala v hloubi duše. Tak rád bych ji vytáhl ven. Potom bych se pokusil s ní navázat kontakt.
                Nastala noc.
                Její tvář jsem měl před očima. Bránila mi usnout. Její úsměv mě nutil mít otevřené oči.tak rád bych ji zahlédl. Byla tak daleko. Smutek vytvořil slzu, která se zaleskla jako hvězda na nebi. Ćím víc jich bylo, tím víc se mé oči přivírali.
                Nastala tma.
                Sluneční paprsky donutily otevřít vlhká víčka od lesklých slz.
Myslel jsem na ní. Opět se objevila odvaha odehnala nesmělost. Podíval jsem se jí do očí. Usmála se "ahoj" řekla a ukázala mi, že se můžu sednout. Rozhovor začal. Bylo mi hezky. Měl jsem smíšené pocity. Má dětská naivita mi říkala, že takhle to bude napořád. Nikdy to neskončí. Až jednou neměla důvod přicházet. Ten den se mi sevřelo srdce v hrudi. Nechtěl jsem aby odešla. Tolik jsem jí toho chtěl ještě říct.
                Odešla.
                Nevěděla to nejdůležitější. Byla to nevyřčená neopětovaná láska

6 názorů

Ach Chosé...někdo ty telenovely hold musí psát:)

Augi
24. 09. 2010
Dát tip
ahoj díky za kritiku, doufám že se polepším. A tohle není můj první příspěvek...na téhle stránce sice jo ale mám ještě plno dalších, které zde budu přidávat...:)

Ahoj, v podstatě souhlasím s LdW, asi by bylo zbytečné se opakovat. Myslím, že tvoje věc sice skrývá dějový potenciál, ale co se týká formy, ani náhodou bych ji nezařadila mezi povídky. Spíš se jedná o značně uslintaný popis citů. Citlivost, kterou jsi tady prokázal, určitě budeš moc ve svých dalších věcech využít, ovšem méně je někdy více. Ještě technickou: Prosím, ještě jednou si po sobě dílko projdi, máš tam spoustu pravopisných chyb. A to je docela ostuda. Vidím, že se jedná o tvůj první příspěvek. Rozhodně se nenech odradit negativními kritikami, každý nějak začíná. Držím ti palce!

Existuje takové pravidlo, Augi, že čím intenzivnější pocity chceš vyjádřit, tím méně používej velká slova a patos. Když to totiž přeženeš, jako se ti to bohužel povedlo teď, výsledkem je cosi, co se bohužel dá označit pouze jako kýč. Teď nejde o ten obsah, s tím problém nemám. Chápu, co se snažíš říct. Jenže potíže je v tom, že když to řekneš takhle, bude výsledkem něco, co by si netroufla napsat ani profesionální autorka červené knihovny. Znovu říkám, není to o obsahu, je to o zpracování. Razantně uber na explicitnosti a prvoplánovitosti a pokus se ve čtenáři ty emoce vyvolat, místo toho, co bys mu je prostě popsal. Je to samozřejmě mnohem náročnější, ale píšeš, že stojíš o hlubší kritiku, takže se asi chceš autorsky rozvíjet někam dál. :)

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.
Sdílení
Nahoru