Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seLáska na první pohled
24. 09. 2010
0
6
1084
Autor
Augi
Bylo to už dávno
co se stalo. Byl jsem na jednom neznámém místě. S různými lidmi.
co se stalo. Byl jsem na jednom neznámém místě. S různými lidmi.
Z čista jasna jako blesk z nebe do mě uhodil. Pocity, které se ve mně objevily byly nové. Nemohl jsem je ovládnout. V mém těle plál oheň. Srdce ni sevřel ledový stisk. Zastavilo se jen na okamžik. Ale připadalo mi, jako by uběhla celá věčnost. Mým tělem pronikl do každé části ohnivý jazyk. Dostal se k ledovému srdce a celé ho obalil svým teplem. Začalo opět tlouct. Ćas se rozběhl a já mohl volně dýchat.
V ten den pro mě nastalo nové poznání v mým životě. Naivně jsem si myslel, že by se něco stalo. Něco co by zpříjemnilo chvilky v mém osamělém životě. Ćím dýl jsem ji pozoroval, tím víc mě přitahovala. Vteřiny ubíhali a měnily se v minuty. Kéž by mi nesmělost nebránila. Odvaha se skrývala v hloubi duše. Tak rád bych ji vytáhl ven. Potom bych se pokusil s ní navázat kontakt.
Nastala noc.
Její tvář jsem měl před očima. Bránila mi usnout. Její úsměv mě nutil mít otevřené oči.tak rád bych ji zahlédl. Byla tak daleko. Smutek vytvořil slzu, která se zaleskla jako hvězda na nebi. Ćím víc jich bylo, tím víc se mé oči přivírali.
Nastala tma.
Sluneční paprsky donutily otevřít vlhká víčka od lesklých slz.
Myslel jsem na ní. Opět se objevila odvaha odehnala nesmělost. Podíval jsem se jí do očí. Usmála se "ahoj" řekla a ukázala mi, že se můžu sednout. Rozhovor začal. Bylo mi hezky. Měl jsem smíšené pocity. Má dětská naivita mi říkala, že takhle to bude napořád. Nikdy to neskončí. Až jednou neměla důvod přicházet. Ten den se mi sevřelo srdce v hrudi. Nechtěl jsem aby odešla. Tolik jsem jí toho chtěl ještě říct.
Myslel jsem na ní. Opět se objevila odvaha odehnala nesmělost. Podíval jsem se jí do očí. Usmála se "ahoj" řekla a ukázala mi, že se můžu sednout. Rozhovor začal. Bylo mi hezky. Měl jsem smíšené pocity. Má dětská naivita mi říkala, že takhle to bude napořád. Nikdy to neskončí. Až jednou neměla důvod přicházet. Ten den se mi sevřelo srdce v hrudi. Nechtěl jsem aby odešla. Tolik jsem jí toho chtěl ještě říct.
Odešla.
Nevěděla to nejdůležitější. Byla to nevyřčená neopětovaná láska
6 názorů
Amélie Bezduchá
26. 09. 2010
ahoj díky za kritiku, doufám že se polepším. A tohle není můj první příspěvek...na téhle stránce sice jo ale mám ještě plno dalších, které zde budu přidávat...:)