Když se řekne výchova

Horké odpoledne, tramvajová zastávka přeplněná lidmi a mezi nimi ona a ono- máma a dítě. Z jejího výrazu je jasné, že tato žena rozhodně nesouhlasí s označením mateřská ,,dovolená" a že -ač si to třeba ještě nahlas nepřiznala- by se nejraději už viděla v práci. Podrážděně prská jednoslovné odpovědi na klučíkovy otázky, což pochopielně synovi nestačí. Když se odváží poprosit o zmrzlinu, zmrazí ho pohledem se slovy: ,,Měl jsi sníst celý oběd" čímž pochpitelně vyvolá zklamané protažení tvářičky. I druhé přání, tentokrát o návštěvu ZOO, zpraží poznámkou, že s tak nevychovaným klukem nikam nepůjde. To už kluk začne natahovat, ale matka pohotově poradí: ,,Uklidni se!" a v její mysli kluk na povel spolkne zklamání a je zase tím hodným jejím hodným chlapečkem. Postupně brek sílí, promění se v řev a to už ječí i matka. Syn nestíhá stírat slzy a světe div se, ono se to rozeřve ještě víc, když ho nebohá matka plácne přes zadek a spustí monolog o nevychovanci, nevděčníkovi, zlobivci a rozmalzlenci. Kluk brečí už tak, že se ani pořádně nadechnout nemůže, když v tom do přívalu slz pustí mocné auuuu. V matce se ozve mateřský cit a starostlivě se zeptá, kam ho ta včela píchla, přivine ho k sobě se slovy: ,,To bude dobrý, sluníčko moje, pojď, koupím ti zmrzlinu" a posledních patnáct minut je pro ní smazáno. Kluk vzlyká, ale slíbená zmrzlina působí a postupně se uklidní, aspoň jak si myslí jeho matinka. Už je to zase její hodný chlapeček, ten zlý prostě zmizel a tak je to přece v pořádku. Co na tom, že v chlapci z zůstane ukřivděnost, zmatek a že v něm buduje zcela špatný rozměr důvěry postavený na principu odměna-trest? ,,Vždyť má spoustu hraček, hezký pokojík i prázdniny u moře, takže parádní dětství" omluví sama sebe a spokojeně odtáhne kluka ke zmrzlině.