Návrat do sebe

Všechno už tu bylo

západ slunce

první dotek v trávě

i měsíc v tvých očích

Pocity skáčou jako srny

uvnitř oheň

navenek chlad

a strach o sebe

Sobecky si uzurpuj něhu

něco, co v sobě nemáš,

co nikdy necítíš,

denně po ní toužíš

Stejně skončíš u pocitu,

proč se snažím,

nežiju, jen přežívám,

kradu čas a prostor

Naštěstí díry se zahladí

úsměv razí cestu

davem šedých stínů

jen pod kůži voda na kafe se vaří …