Tak už nevím nic

Nevím, proč mám furt chut napsat báseň, a přitom není o čem,

nevím, proč prahnu po lásce, a pak jí odmítám tak lehce, 

netuším, kam vedou moje kroky, i když myslím na to roky,

nevnímám, jak svět kolem mě pluje, ani na co to je.

Proč je tak těžký vyjádřit se slovy, připadám si jak kluk co nic neví,

jak někdo s mentálním postižením, zaviněným křížením,

nevhodných druhů co měli vyhynout během evoluce, ale asi se jim nechce.

Nevím, ani proč bych měl něco vědět, když je tak fajn jenom sedět,

když je tak príma, že tě trápí jenom rýma.

A k čemu sou diskuze o světě, ke kterej sám svět vede tě,

k čemu je život podle něčí vize, co způsobuje ..finanční krize...

Kdybych byl ptákem, sedim ted na drátě, a kdyby komárem, co právě mrdá tě,

vysaju co se dá než skončím plácnutím, kdybych bych pes tak brečet tě přinutím,

být delfínem, žraloky lovím, a bejt krokodýl, na pláži hovím.

Být člověkem, chtěl bych být sebou