ano či ne?

Včera  jsem potkala sen ...
Vlastně ani nevím, jestli tu byl.
Lehce se o mě otřel a zase byl pryč.
Přesto se ve mě otiskl a já už nikdy nebudu stejná.
Zanechal stopu, o níž doufám, že nikdy nezmizí.
Dal mi křídla a já se mohla na chvilku vznést.
Přistání však bylo tvrdé a realita zakročila.
Jsem zase táž, ale zůstala vzpomínka.
Tetelí se v srdíčku a snaží se zapomenout.
Nemělo se to nikdy stát.
Možná jindy, jinak, jinde...
Přesto ... Děkuji ti, Bože!
Děkuji za prchavý okamžik štěstí, za dotyk a city ...
Děkuji ti za přítele
Modroočko? ... I tobě díky