Brian má draka

Briana už od pátku děsně pálila prdel. Zpotil se při golfu a pak v těch zapocených trenclích seděl drahnou dobu s kámošema na zahrádce a sázel na šaliny. Pětka jela dvakrát (vyhrál dvacet ká),  ale s osmičkama se snad protrhl pytel (stovka v trapu). Ale co je stovka, že. V Massachusetts by si za ní nekoupil ani hamburgera, zato v Brně se za stovku dalo stále ještě pěkně ožrat.

_____________________

 Americký učitel angličtiny ( lektor rodilý mluvčí )  se domníval, že nepříjemně řezavá bolest přes víkend povolí, ale bylo tu pondělí a Brian si stále nemohl pohodlně sednout, natož pak zahájit vyučovací hodinu. Celou cestu na kliniku v poloprázdné tramvaji stál a snažil se myslet na příjemné americké věci.

Ten hromotluk sedící v čekárně polikliniky Brianovi utrpení neusnadnil.

„Sedni si, vole, sem. Tady je volno.“

„Ja nemůšu voule. Ja mam dráka.“ pokusil se Brian nonšalantně o český idiom.

„Jakýho kurva draka, vole? Chceš do držky?“

Brackenridgeovi se vymydlený chlapík ve slušňáckém oblečení z katalogu Sears ani trochu nelíbil. Divně mluvil, nebyl ani trochu posraný, a dokonce se mu u krku houpala kravata s postavičkami z nějakého kresleného seriálu (Brackenridge znal jenom Křemílka a Vochomůrku, a ani jeden z nich to nebyl).

„Ne, voule, jasem dělal nějakej golf fpátek a jasem si udělal dráka v arshole.“ Brian se výmluvně píchl prsteníkem do masitého massachusettského zadku. 

Doposud klimbající babička s ortézou otevřela oči.

„Jó, von myslí vlka!“vykřikla a tím prozradila, že celé konverzaci doposud aktivně naslouchala.

„Vuka?“ zarazil se Brian. „Né dráka?“

„Vlka, vole. Draka ne. Vlk je opruzená prdel, vole,“ potvrdil Brianovi správnou domněnku Brackenridge.

„Víte, to můj manžel mívá také. V těch vedrech se není čemu se divit,“ pronesla nečekaně paní v béžovém letním kostýmu a tiše zaklapla Cosmopolitan. „Já mu na to dávám Imazol.“

„Imazol?“ zamyslela se babička „Zkusila jste napřed Bepanthen? Ten je dobrý i na prevenci.“

„Ímazol na dráka?“ zeptal se Brian a rychle se opravil: „Vlasnje na vuka?“

„Ten Imazol musí být ale krémpasta a ne krém.“

Ten hluboký, rozhodný hlas všechny překvapil. Důstojník České armády byl doposud v zákrytu umělé palmy. Udivil nejen svým nečekaně sametovým barytonem, ale také parádní pokrývkou hlavy ( Čepice 97 vycházková pro generály ).

Paní s Cosmopolitanem se lehce zarděla a okatě přehodila opálenou nožku přes nožku.

Okamžik erotického napětí přerušila až příchozí sestra:

„ Pane Taylor, můžete si jít do ordinace.“

Briana překvapilo, s jakou jistotou sestra nesprávně zvrátila nezvratné sloveso, ale musel uznat, že se mu dost líbila. Bělostí zubů a plností ňader mu připomněla jednu šikovnou roztleskávačku z jeho alma mater, U of M.

 ____________________

 Při odchodu z ordinace se Brian málem srazil s rozjařeným Brackenridgem.

„Je to dobrý vole. Jaterní testy v pořádku. Můžu zase chlastat! Co vlk, vole?“

Brian nadzvedl recept vítězně nad hlavu a šťastně oznámil celé čekárně: „Mám resepi. Ímazol na vuka.“  Pak se ještě spiklenecky podíval na důstojníka a dodal: „Krímpejsta.“

Brackenridge spokojeně poplácal Briana po zádech a navrhl:

„Tak to bysme se mohli jít spolu ožrat. Po cestě ti vyzvednem ten Imazol a pak dáme pár kousků.“

Brian lítostivě nakrčil obočí:

„Já bič rád ale nemušu sednout na vuka.“

Taková planá výmluva nemohla pokazit Brackenridgeův plán. Játra měl v pořádku a to se musí pořádně zapít, i kdyby měl někomu dát dneska do držky.

„Na žádnýho vuka sedat nebudeš. Jdeme ke Smradovi na stojáka. Ja sem Brackenridge.“

Brian se široce usmál. Jméno Brackenridge zaznělo hudbou domova. Na prdel si namaže Imazol. Jenom škoda, že mu ta cheerleaderka nedala číslo mobilu.