Mosty

Mosty

Soumrak spolykává červánků žár,

vodní hladina se spola v nich koupe.

Ptáků křídla odpočívají ve větvích,

kde i vítr na pár chvil usedl

a dívčí tělo na mechu svádí.

Zrak  její plane jak oči šelem,

jenž kořist k smrti chtějí uštvat.

Nebe pláče, své slzy v mechu kryje,

kde krása linie oddychá.

Milý její hledí na ni, jemný dotyk hraje.

Nebrání se něha, prohnuta jak luk

čeká na povel svého lukostřelce.

Soumrak se změnil vcelistvou matnost,

kde stíny těch dvou se spojil v jeden.

Jen měsíc občas oddělí dívčí sten

a tichá zem jej vsakuje.

Ty mosty vzdálené bývají a přec …

...jej máme na dotek …

...láska …