dva dny svobody

12.12.1999 Ano… tohle musí být láska…nechci se vtělovat do vohmatanejch voslintanejch představ lásky těch tupců přede mnou (bylo jich sice mnoho, ale to přece neznamená, že mají pravdu – že musim cítít přesně tohle, protože to nějakej pablb z nedostatku slov napsal právě takhle – není to směšný … všichni přiběhli a začali lízat ruce tomu ideálu lásky) … ANO ! TOHLE je láska nebo alespoň nenávist k sobě… Nikdy sem jí neviděl, ale miluju jí… Nevim jak vypadá, nevim jaký má jméno, nevim kde bydlí ale neskonale jí miluju a chci jí to dokázat. Uřízl jsem si malíček na levý ruce a hodil ho do schránky… v obálce. Bez adresy. Chtěl bych vědět co na to řekne… vim … ano vim – milenci obvykle posílají květiny a žvatlají cosi o bolesti, kterou by vytrpěli kdyby pro ní museli trpět… ( to se jim to lehko slibuje, když ví, že to nikdy nebude potřeba – že jejich milovaná přeci nebude chtít aby si doopravdy vykloubili rameno, nebo zlomili koleno) … ale já vím že ONA mě pochopí… že BUDE chtít důkaz protože jí na mé lásce OPRAVDU záleží … můj prst bude nosit na provázku kolem krku… a všichni kolem budou vědět, že je má a že jí miluju. Trochu mi to krvácí… několikrát sem si to převázal a vždycky si bolest trochu rozjitřim žiletkou a křičim při tom JEJÍ jméno… neznám ho, ale řvu. Chci najít to slovo… najít slovo pro svou lásku… chci i když všichni ti pisálci říkají, že to nejde… dokud ho nenajdu budu zarůstat do stěn a nechám JÍ čekat před dveřma… dokud to nenajdu bude mi ukradená – tak jí miluju. Přijde moje LÁSKA… ta nemůže nic nechtít. Jestli jí na mě bude záležet musí chtít všechno… Musí prahnout po mé smrti stejně tak, jako prahnu já po její – protože nezemřeme-li pak se sobě nikdy doopravdy nedáme… Láska nebude pracovitá, nebude krásná, nebude mi přinášet žádnou radost – stejně jako já jí, protože pokud by tmu tak bylo nemiloval bych jí ale spíše sebe – každá láska, která něco přináší je láskou k sobě a k vlastní zamilovanosti. Láska je bolest, tu kterou budu milovat budu přirozeně nenávidět. Ne! Nikoli nenávist, ale lhostejnost je opakem nenávisti. Brzy si pro mě příjdou … ONI mě nemilují… Mají jen lítost – hnusnou sebepovznášející „nadlidskou lítost“… odměřenou a distancovanou… nejhorší na tom je, že se to tváří jako láska… chtějí mě jen trápit – chtějí abych žil. Lásko zjev mi své jméno abych už mohl odejít. 13.12.1999 Vim, že to brzo musí přijít – buď mě najdou, nebo se zabiju. Jsem totiž moc upřímnej . Nelžu si a to je ta největší chyba jakou může žijící bytost udělat. Vždycky si vypreparuju jen sebe. Ořežu všechny vněší vlivy a zůstanu naze… jen já sám. Samotná špína, samotnej hnus bez možnosti nápravy. Není to negace ani póza. Někde uvnitř je zobrazovaná nenáviděná lidskost ze který pramení čistá bolest. Svět je den za dnem přetvářen v obraz tohoto lidství a i když se někdy zdá (třebaže jen na chviličku) krásnej je to o to hnusnější. Maska na ohavnosti. Když přijdou ONI chytí mě, daj mi pilulky a svou psychiatrickou vivisekcí mě přeroubujou zpět do svýho světa… chtějí abych byl s nimi – neuznávají jinakost. Děsím je. Děsí je už samotná existence možnosti výběru cesty, protože to potom znamená, že možná zvolili špatně. Pokuď je tu jiná cesta je rychlejší a snadnější jí zničit, než zkoumat. Když o tom tak přemýšlím můj stav je podoben stavu člověka v dospívání – v době bez zájmů, kdy člověk sedí v místnosti a jediný kdo tam je je on sám… Nemůže se ubránit pohledu na sebe a přitom se mu hnusí. Když si myslí, že je na tom nejhůř je skoro nejblíž realitě, protože pozdější stav apatie k tomu jakej vlastně ve skutečnosti sem je danej jen tim, že si najdu obast působnost – někdo si najde rodinu, záliby…usadí se. Je to JEN útěk od sebe. Takovej je ten váš svět. Ano pravda někdo se v sobě trochu šťourá, ale hned jak to začne bolet běží za někym aby mu to pofoukal… a oni mu to pofoukaj (co když by to někdy taky trochu potřebovali a pak… někdo něco udělal v okruhu sebepoznání – to je dobrej krok lidství a uděl ho i ZA NÁS!!! takže si trochu pofoukat zaslouží) Jsem rozhodnut… Jestli mě nenajdou do dnešní půlnoci odměnim svou existenci tim co si zaslouží.A proč jim dávám čas ? Třeba už dnes přijde moje láska.Poznám jí podle malíčku…

---