Na svém ostrově jsem vyhlásil...

Na svém ostrově jsem vyhlásil, že nikdo nemůže mít zbraň. Všichni byli uvolnění, přírodní, šťastní. Al e vojáci se začali cukat. Prý, že vojáky a zbraně potřebujeme, musíme se bránit vpádu cizích mocností. Atd. Nikdo jejich slova neposlouchal. Vysmívali se jim. To vojáky dopálilo. vzali své zbraně a zavřeli nás do obrovské budovy. Hlídali nás a přitom nebylo před čím. Nehlídali vlastně nás, protože my byli svobodní. Hlídali své nesvobodné a neosvoboditelné ego. Potřebovali nás, aby vůbec měli co hlídat. Aby utvrdili svou iluzi. A pro uchránění této iluze byli schopni použít proti nám, jejich “chráněncům”, své zbraně. Ačkoliv jsem byl mezi skvělými lidmi a ačkoli jsem byl vnitřně svobodný, zatoužil jsem po přírodě. Podařilo se mi utéci za pomoci z přátel z hlídané budovy. …a pak jsem se probudil.