Podzimní úklid

Podzimní úklid

Téměř víkend co víkend jezdíme s rodinou k bráchovi na venkov. Je tam stále co dělat, hlavně na zahradě. Ten poslední se nesl ve znamení sbírání jablek a hrabání spadaného listí. Jakýsi podzimní úklid. Brácha s mamkou sbírali jablka, já šel hrabat spadané listí. Zahradu má brácha poměrně velkou, takže jsem měl na celé odpoledne práce dost.

S každým metrem čtverečním čistě shrabané zahrady jsem cítil rostoucí uspokojení. Při téhle činnosti za sebou člověk hned vidí, co už udělal, a nad to má čas přemýšlet. Může se zastavit a bilancovat nad tím, co se mu povedlo nebo naopak nepovedlo. Může spřádat plány a uvažovat o tom, co ho v nejbližší době čeká, co má před sebou. Možná to cítíte podobně při předvánočním nebo jarním úklidu. Ten podzimní však může být pro nás stejně důležitý. A nemusí se zdaleka týkat jen zahradnických prací.

Udělat si pořádek všude kolem sebe – v domácnosti, ve svém okolí je totiž přímou cestou k sobě. K tomu udělat si podzimní úklid ve své duši. Opustit to, co člověku vadí, co mu neprospívá a začít stavět na tom, co mu dává sílu a smysl jít dál, vidět věci jinak. Přestat přemýšlet o tom, co stejně neovlivní, a soustředit se na věci podstatné. Zamyslet se nad vztahy s nejbližšími a pokusit se je pochopit. Stejně jako blízké přijímat takové jací jsou, beze snahy je měnit, protože změnit můžeme zpravidla jen sami sebe. A to je snad ještě důležitější, dokázat přijímat sami sebe se všemi slabostmi. Při tom všem se můžeme pokusit neopakovat stejné chyby a dívat se více do budoucnosti, protože minulost nezměníme, můžeme se z ní jen poučit. I o tom může být náš podzimní úklid. Když se zaměříme na zlepšení našich vztahů k druhým, sobě a našemu prostředí, ve kterém se den co den pohybujeme, můžeme nalézt více klidu a schopnosti se i v pošmourném podzimu radovat ze společnosti druhých, z náruče přírody, ze světa, jehož jsme všichni součástí. Náš podzimní úklid tak může být najednou velkou radostí při objevování nevšedních dnů naší všední reality.