Vzplanutí

Proč mám talent tak rychle vzplanout a následně uhořet?

Jsem jako bájný pták fénix.

Vstanu z popela a v popel se proměním.

A pořád dokola.

Jenže já už chci hořet napořád!

Vím, zní to bláznivě, ale co jiného od blázna očekávat?

Věř mi, prosím.

Stačil první pohled do očí a můj zastavený kolotoč se opět roztočil.

Mám Tě od té chvíle plnou hlavu.

Šílím z Tvých dotyků, šílím z Tvé vůně a šílím z Tvých polibků.

Dalas mi dar nedar  - naději.

V noci před usnutím šeptám do polštáře Tvé jméno.

Viděla jsem Tě přeci jen jednou a přesto…

Bojím se, co bude dál.

Nic od Tebe nežádám, tak troufalá nejsem.

Doutnák k mému srdci se krátí.

Odpočítávám vteřiny do výbuchu.

10…

Musím to zastavit!

9…

Nechci to zastavit!

8…

Je ve mně tolik otazníků!

7…

Pověz mi, co cítíš. Já poslouchám.

6…

Je ve mně tolik citu!

5…

Možná až moc.

4…

Má vílo, neopouštěj mě.

3…

Budu po Tvém boku na jakémkoliv postu.

2…

Nechci se Tě vzdát!

1…

Bláznovi ukápla slza do hromádky popela.

…